Král večera vydělá za jeden večer více než 700 tisíc korun, otevře si cestu k ještě větším penězům, atraktivnějším zápasům.

„Mým cílem je udělat pěknou kariéru, svými výkony pobavit co nejvíce lidí. Chci se porovnat s těmi opravdu nejlepšími ve světě a teď dostanu šanci,“ těší se rodák z Ratiboře u Vsetína, kde hrával i fotbal.

Coby dorostenec prošel také Zlínem. V Baťově městě nastupoval po boku Hellebranda, Turečka či Nečase, ale prý byl tlustý a běhat bez balonu jej nebavilo, a tak se vrátil domů na Valašsko.

Vzal jste si s sebou do MMA i něco z fotbalu?
Fotbalu rozhodně vděčím za hodně. Otevřel mi svět, poznal jsem Zlín, kde jsem strávil nějakých šest let. Našel mnoho kámošů, dotáhl jsem si do Ratiboře lásku. Ale hlavně mě naučil disciplíně. Člověk, když něco chce, tak se tomu musí věnovat opravdu každý den, protože nikdo to za něj neudělá.

Proč jste u fotbalu nevydržel?
Bohužel jsem býval často zraněný a pak prý i tlustý. Měl jsem individuální plán, kdy jsem ještě navíc po tréninku musel chodit běhat. Nestačil jsem na to fyzicky a tak se mi fotbal kvůli běhání bez balonu znechutil. Proto jsem se po maturitě vrátil zpátky domů na vesnici.

Mrzelo vás to hodně?
Člověku je líto, když sportu od mládí obětuje vše, to jen tak zahodit. Nakonec jsem rád, že jsem se rozhodl pro změnu a dokázal všem, kteří mi nevěřili, že začít v sedmnácti letech úplně od znovu je možné. V Ratiboři mě fotbal zase začal naplňovat a hrál jsem ho pro radost, ale MMA do toho hodilo vidle. Přizpůsobil jsem tomu vše a věřím, že výsledky se dřív nebo později dostaví.

Jak dlouho jste vlastně ve Zlíně byl?
Ve Zlíně jsem hrál od kategorie U15 až po U19. V kategorii jsem byl třeba s Hellebrandem, Turečkem, Nečasem. Skoro se všemi kluky jsem v kontaktu. Parta tam byla super. Asi nejdelší dobu jsem trénoval pod Marcelem Frajtem. I když to možná vyznělo, že jsem si na fotbal postěžoval, určitě mi také hodně dal a rád na to období vzpomínám.

Je pravda, že jste se k bojovým sportům dostal přes hospodskou rvačkou?
Zrovna jsem měl ve fotbale takové špatné období, kdy mě to nebavilo a přemýšlel jsem i o změně. Když jsem se u nás poprvé porval na vesnické zábavě, tak bylo jasno. Ráno jsem sedl k počítači a hledal jsem na internetu, jak se jmenuje sport, díky kterému se dostanu bojovat do klece. (úsměv) V té době MMA skoro nikdo neznal, včetně mě. A tak jsem šel na první trénink. Už to bude sedm let.

Už o víkendu startuje finále Chance ligy mezi Vsetínem a Zlínem.
První finále Chance ligy odvysílá ČT sport!

Kde jste začínal?
V klubu MMA Zlín pod vedením Honzy Strnada, který navštěvuji dodnes. Mám tam super zázemí a za to mu moc děkuji. Trénuji ale i doma ve svém mini gymu a navštěvuji i ostatní kluby, ve kterých mám šanci spárovat s někým, koho tolik neznám.

Kolik času tréninku věnujete?
Jelikož jsem nyní v přípravě, tak se snažím trénovat osmkrát až desetkrát týdně. Zkouším, co tělo zvládne. (úsměv) Věřím, že mojí předností je komplexnost. To, jak dokážu skloubit údery v postoji s hodem soupeře a třeba nasazením nějaké páky či škrcení na zemi. Zaměřuji se na všechno. Komplexnost je to, z čeho bych chtěl v kariéře čerpat.

Ondřej Němec (žlutý dres).
Němec: Byl to vysněný scénář! Přál by si gól na Lapači, končit chce na vrcholu

Co všechno už máte za sebou?Tak v MMA mám skóre 13:2. V minulosti jsem si i zápas v kickboxu a pár turnajů v grapplingu. Mezi mé hlavní úspěchy patří vítězství v pyramidě o profesionální smlouvu v organizaci RFA. Probojoval jsem se na mistrovství světa GAMMA championship, kde jsem reprezentoval Českou republiku. Taky jsem vyhrál pyramidu v organizaci IAF, ve které jsem porazil čtyři soupeře během jednoho večera. Momentálně se připravuji na Eurogold pyramidu v organizaci RFA. Je to moje životní příležitost ukázat, co ve mně je. Dostanu šanci poměřit sílu se světovými zápasníky. Chci se s nimi porovnat. A až si to splním, tak se ještě rychle vrátím prášit góly jeden za druhým za moji srdcovku TJ Sokol Ratiboř. A nejvíc se těším, až tam jako starý budu sedět s pivem na tribuně a křičet na hráče ať začnou běhat. (smíchem) To je můj vysněný plán.

Kdo vás v cestě za sny inspiruje?
Snažím se být sám sobě vzorem. Poučuji se ze svých chyb a pracuji na tom, abych se každý den překonával. Věřím, že jsem v tomhle dost motivovaný.

Kde vznikla přezdívka Valašské Tornádo?
Před jedním zápasem jsem ze srandy napsal příspěvek, že proletí Valašské tornádo. Po zápase se toho chytly místní noviny a použily to jako nadpis článku. Zalíbilo se mi to. Myslím, že mě to vystihuje.

Co říkají vaši nejbližší na to, že děláte bojové sporty? Nemají o vás strach?
Od každého z nich mám velikou podporu, za což jsem jim nesmírně vděčný. Myslím, že to všichni berou sportovně a fandí mi beze strachu.