Zakladatel nejkvalitněji obsazeného běžeckého podniku v zimním období ve Zlínském regionu se letos totiž po delší odmlce zase postavil na start ,,svého závodu“.
A doposud držitel jednoho z nejlepších maratonských časů v českých historických tabulkách, v něm ve své kategorii vybojoval druhé místo. V absolutním pořadí v tradičně nabité konkurenci 525 běžců skončil na 119. příčce, když se blýskl časem 42:46.
Ondřej Němec v říjnu loňského roku oslavil šedesátku. I po tomto kulatém životním jubileu velký fanda Michala Krčmáře, kolem sebe vytváří pohodu. Dokonce loni po pěti letech zase začal pořádně trénovat.
Kdy jste vlastně začal se sportem?
V dětství jsem hrával fotbal. Vážně jsem začal sportovat v sedmnácti letech v roce 1975 v AK Kroměříž u trenéra Oty Šedého. Objevil mě ale kladivář Milan Čajánek, když mě viděl pobíhat na stadionu v Holešově.
Jak se později vyvíjela Vaše kariéra?
Po pěti letech pobytu v Kroměříži jsem přestoupil do VŽKG Ostrava k trenérovi Antonínu Procházkovi. Na severu Moravy jsem strávil osm let. Potom jsem se vrátil na Hanou.
Jakých jste dosáhl největších úspěchů?
Dvakrát jsem se stal mistrem České republiky v maratonu. Na mistrovství ČSFR v maratonu jsem ještě vybojoval jednou druhé a jednou třetí místo. V roce 1996 jsem na mistrovství Evropy v běhu na 100 kilometrů v Cledér ve Francii skončil díky času šest hodin a devětapadesát minut devátý. Můj osobní maratonský rekord je 2:17:23. Dosáhl jsem ho v dubnu 1985 v hlavním městě KLDR Pchjongjangu. Doposud se tímto výkonem držím ve třetí desítce českých historických tabulek.
Je známo, že se pořád udržujete ve skvělé kondici. Jak často nyní trénujete?
Na pohodu tak pětkrát až šestkrát týdně. Ale až loni jsem začal po pěti letech zase pořádně běhat. Po krušných začátcích mezi květnem a zářím, kdy jsem naběhal za měsíc 40 - 100 kilometrů mám součastný měsíční objem 250 kilometrů. Za necelý poslední rok jsem zhubnul z 90 kg na 72 kg. Navíc jsem rád, že jsem kolem sebe vytvořil tým dalších nadšených běžců. Proto mě z výsledků v tomto období nejvíc potěšilo vítězství mého týmu v nočním štafetovém závodu na 12 hodin v loňském červenci na Rusavě.
Vašim krédem je. ,,Nebrat život příliš vážně“. Jaké máte proto další cíle?
Nic převratného neočekávám a neplánuji. Bude mi stačit bavit se spotem a potěší mě, když členové týmu Oněmec budou na závodech úspěšní. Rovněž budu spokojený, když se v červnu v holešovském parku vydaří běžecký závod Zámecká pětka a ve stejný měsíc se povede v Prusinovicích 4. ročník přehlídky Rohálovské psék.
Vaší největší aktivitou na začátku tohoto roku ale byla silniční Rohálovská desítka. Jak a kdy se vlastně zrodil nápad takový závod uspořádat?
To jsem jednou večer před pětadvaceti lety ležel v ložnici v posteli. Tenkrát mě napadlo, mám 35 roků a na příštích několik desítek let nemám nic v plánu, tak uspořádám pořádný závod.
Kdy se začíná s jeho přípravou?
Většinou je to v průběhu listopadu. Hlavním úkolem je sehnat sponzory, abychom zajistili co nejkvalitnější startovní pole v našem závodu.
Kolik lidí se podílí na organizaci?
Kromě mě je to starosta obce Zbyněk Žákovský. Dále pak dva lidi z Běžeckého klubu Holešov a ještě další čtyři členové organizačního výboru. Na sobotní závod je ale potřeba zhruba 110 pořadatelů.
Kolik vyznavačů silničního běhu se vlastně v Prusinovicích už představilo?
V pětadvaceti ročnících dříve Rohálovské dvacítky a od roku 1998 Rohálovské desítky si u nás zazávodilo 8221 běžců a běžkyň.
Je známo, že mezi vítězi je spousta zvučných atletických jmen. Kdo ze známých atletů váš podnik v minulosti vyhrál?
V začátcích třikrát triumfoval Petr Veselý. Později to byl například Róbert Štefko, Jan Kreisinger, Slovák Miroslav Vanko, Henryk Szost z Polska, ale také afričtí běžci Stephen Tapala, Elisha Kiprotich, Ezekiel Ngimba, Pascal Sarwat, nebo Kiprono Silas Too. Mezi ženami bude pravděpodobně dlouho nedostižená Petra Kamínková, jež u nás zvítězila třináctkrát. Prvenství braly například i Petra Pastorová, Alena Peterková a Slovenky Andrea Berešová a Danka Janečková.
Každý rok závod zpestříte pozváním nějaké zajímavé osobnosti?
Vždycky chceme závod někým oživit a vylepšit. Proto jsme se rozhodli k nám zvát nějakou známou tvář. Už u nás byli Šárka Kašpárková, Taťána Netoličková-Kocembová, Imrich Bugár, Jiří Sýkora, Karel David, Pavel Srníček, nebo kreslíř Petr Urban. V roce 2003 závod absolvoval tehdejší premiér Vladimír Špidla. Loni si pobyt na Hané pochvalovala i držitelka sedmnácti světových rekordů ve skoku o tyči a čtvrtá žena na olympiádě v Sydney v roce 2000 Daniela Bártová. Letos jsme přivítali účastníka pěti olympijských her stolního tenistu Petra Korbela.
O kom se chcete v souvislosti s Rohálovskou desítkou ještě zmínit?
Závod u nás má neopakovatelnou atmosféru. Každý rok se na něho těší celé Prusinovice. Musím také vyzdvihnout zlínského běžce Jiřího Prokopa. Matador z krajského města totiž jako jediný ze všech letitých účastníků startoval ve všech pětadvaceti ročnících.
Co ještě chystáte do budoucna vylepšit?
Rezervy samozřejmě jsou. Z Rohálovské desítky ale nechceme udělat komerční závod. Vždy pro nás budou na prvním místě ,,obyčejní“ běžci. Ovšem i oni musí pochopit, že účast v Prusinovicích si zaslouží registraci předem. Určitě se také budeme snažit udržet nastavenou laťku, že náš podnik je nejkvalitněji obsazený běžecký závod ve Zlínském kraji.
