„Bramborová příčka byla pro všechny zklamáním, neboť závěrečné boje o umístění jsme těsně nezvládli. Moc jsem si přál medaili," zalitoval 25letý student Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. „Rozhodně to byl pro mě životní zážitek po florbalové i kulturní stránce. A protože už v létě žádnou další dovolenou neplánuji, splnilo to i tento účel. Nevím, kdy se zase na tento kontinent dostanu," přiznal sympatický florbalista, jenž na celém MS zaznamenal v pěti duelech jednu asistenci (proti Japonsku).

Dostal jste dost prostoru?

Myslím, že ano, odehrál jsem pět ze sedmi zápasů. Střídali jsme se ve třetí obranné dvojici tři beci – já, mladoboleslavský Gwuźď a Ulman, jenž hraje ve Švédsku. Ve stejné formaci jsem se navíc potkával s bývalým spoluhráčem Matejčíkem.

Který duel považujete za nejpovedenější?

Nejvíce se nám povedl duel se Švédskem v základní skupině. Hrát proti Seveřanům je vždy svátek. Ne náhodou nakonec šampionát vyhráli, asi zaslouženě. O to více mrzí, že neklapl ten kov i pro nás, chyběl opravdu kousíček, s Finy o bronz jsme prohráli 6:7.

Měli jste vůbec čas na noční život v Singapuru?

Spíše jsme během turnaje absolvovali pár procházek. O nočním životě bych nehovořil. Až den před odjezdem jsme si večer prošli město a měli více času na poznávání nové kultury.

Jak na vás zapůsobilo město?

Je to úžasné velké město. Tolik mrakodrapů jsem ještě neviděl. Musím ale přiznat, že mě trochu zklamalo jídlo a několikrát jsem tam musel zajít do tradičních fast foodů. Každý den totiž byla ryba, která mi teď dlouho asi nebude chybět. Protože se mi vůbec netrefili do chuti, ani jsem už pak neměl velký zájem zkoušet další jejich speciality. (Úsměv.) Hlady jsme ale nestrádali

Jak to bylo s ubytováním?

Tak to bylo super. Bydleli jsme v pokojích po dvou na univerzitním kampusu. Ale to nebylo jako u nás, byl podobný jako v Americe. Pokoj jsem měl stejně jako na soustředění v Praze s vítkovickým Zdeňkem Žákem.

Co na památku jste si z jihovýchodní Asie přivezl?

Naštěstí jsme měli čas na nakupování, ale dovezl jsem jen suvenýry jako magnetky a předměty se lvem. Ty jsou zde typické.

Chystáte se na další akademické MS za dva roky v Portugalsku?

Protože už mé studium na vysoké škole brzy skončí, asi to už nestihnu, už to stačilo. (Smích.) Ale brácha Martin na ně může myslet a být pro něj velkou motivací. Jeho tým v Liberci vyhrál republikový přebor vysokých škol s VUT Brno, kde navíc hráli další dva panteři – Matěj Kostka a Pavel Jurčík. Náš tým UTB Zlín právě s Brňany vypadl už v kvalifikaci.

Jak probíhá příprava Panterů?

Vrátil jsem se do ní docela rychle po mém návratu. Jinak je náročná, hokejku jsme s jedinou výjimkou ještě nedrželi. Ale co povídali kluci, je stejná jako loni, kdy já byl zraněn. Každopádně v oblibě nemám delší sprintové tratě tři sta a čtyři sta metrů, ty fakt nemusím. A co mám rád? Hlavně náš kolektiv, v podstatě kvůli němu hraji florbal.

Loni jste do startu play off byl kapitánem. Čekáte opětovné zvolení?

(Smích.) Tak se na to nedívám ani neřeším. Nedělá mi problém jím být i nebýt. Zatím nevím, kdo bude nosit kapitánskou pásku, volba u nás probíhá kolem srpnového Czech open.

Kdo by jím měl být?

Zatím nevím, nad tím jsem nepřemýšlel. Možná zase Lukáš Petřík, už se osvědčil. (Úsměv.)

Čeká vás čtvrtý rok v extralize. Zatím jste se pořád zlepšovali. Jaká bude další sezona?

Jedna z nejtěžších. Momentálně u nás probíhá generační obměna, protože řada starších hráčů skončila. Věřím, že nové mladé hráče dokážeme zapracovat a opět se nám podaří postoupit do play off. Pak se již může stát cokoliv.