Sedmička otrokovických veslařů ve věku od 19 do 24 let se totiž stala držiteli světového rekordu ve veslování na veslařském trenažéru, když během čtyř dnů od čtvrtka do pondělí bez jediné přestávky urazili 1372 kilometrů!

„Naším cílem bylo překonat dosavadní rekord Australanů, který měl hodnotu tří dnů, jedné minuty a jedné vteřiny. Jsem rád, že jsme nakonec náš cíl v podobě 96 hodin veslování v kuse pokořili," oddechl si otrokovický veslař Jakub Atarsia, jehož myšlenka na podobně extrémní závod napadla již před třemi roky.

„Bylo to po ultramaratonu Beskydská sedmička. Od té doby mě totiž lákají tyto šílené extrémní podniky. A protože na veslařských závodech se na trenažérech závodí maximálně šest osm minut, plánoval jsem podobnou šílenost nejprve jen s bráchou," vzpomíná 24letý veslař a otec myšlenky, kterou se nechal inspirovat při brouzdání na internetu. „Že to nakonec vsadíme na tento cíl a v počtu sedmi lidí, se ale rozhodlo až před třemi týdny, prakticky bez speciální přípravy. Ve finále jsme to brali jako výbornou formu prezentace klubu, který nám také maximálně vyšel vstříc. Kromě financí na stravu a doplňky jsme nic dalšího platit nemuseli, dokonce nám holky nosily doma upečené buchty. (Smích.) Protože všichni studujeme, ani volno jsme si brát nemuseli," s úsměvem poznamenal sportovec, který se veslování věnuje 13 let.

Přestože celá akce trvala dlouhé čtyři dny, údajně ani na minutu nikdo z aktérů neuvažoval, že by pokus o rekord vzdali. „Nejhůře nám bylo mezi půlnocí a šestou ranní. Střídali jsme se ve skupinách, první dva dny každý po hodině, v závěru to už byla spíše půlhodina. Také se spaním to bylo složitější, ale minimálně čtyři hodiny denně spal každý – někdo doma, většina ale v klubovně," pochvaluje si skvělou partu Atarsia.

Nejnáročnější na celé akci nebyla až tak délka, jako přesedání na trenažéru, který se nesměl zastavit. Vše přitom snímala videotechnika, aby byl rekord uznán. „Výměna musela proběhnout během pěti vteřin a bylo jich ke sto padesáti. Čím více jsme byli unavení, tím to bylo složitější. K vidění bylo i několik pádů," přiznal s odstupem času již s úsměvem otrokovický veslař. „Celkově nás ale bolelo celé tělo – zejména puchýře, záda a kolena. Dokonce jeden kolega jel s polštářem na zadku, jak jej už v závěru bolel. Ještě více jsme ale byli překvapení, jak se únavou otupilo naše myšlení. Nebyli jsme totiž schopní triviálně sčítat a odečítat, natož si zapamatovat čísla," směje se Atarsia, jenž nyní s kamarády chystá potřebné podklady pro americkou firmu Concept 2, která trenažéry vyrábí a eviduje rekordy na nich vytvořené.

„Jestli budeme i v Guinnessově knize rekordů? Nad tím jsme ani nepřemýšleli. Možná to tam pořadatel dodatečně pošle. (Smích.) Ale hlavní primát již máme v kapse," culí se veslař, který nevylučuje, že se o další podobnou šílenost ještě v budoucnu pokusí. „Po skončení sice většina říkala, že už do toho znovu nepůjdou, ale já už mám v hlavě další nápady. U příležitosti podzimních oslav 80 let založení našeho veslařského oddílu asi překonáme nějaký rekord opět na trenažéru, ale někde v obchoďáku před veřejností," dodal student vysoké školy ve Zlíně.