„Tehdy na pražském rallysprintu to bylo poprvé a také naposledy. Doma to nenašlo pochopení, přesněji jsem měla od partnera rallye zakázané," přiznala 35letá bývalá partnerka zpěváka Michaela Kocába a nyní patronka týmu A.T. Motosport, která se mimo jiné roky věnuje charitě.

„Jsem moc ráda, že Tonda během dvou let nezapomněl, že jsem fanynkou motorsportu. A protože i u mě se situace v rodinném životě změnila, ráda jsem nabídku přijala," usmála se sympatická moderátorka, jež v současnosti spolupracuje s automobilovou značkou Jeep. Mimo to založila nadační fond Asante Kenya, jež podporuje různé charitativní projekty na pomoc dětem v Keni.

Nabídka od Tlusťáka byla do té doby jediná?

To ne, ale protože nejsem zrovna typ, který má rád adrenalinové sporty, už před osmi lety jsem podobnou odmítla. Až když se před dvěma roky ozvala kamarádka s nabídkou Tondy, neodolala jsem. Přišla prostě v pravý čas.

Jak jste si ji tehdy užila?

Náramně. Dokonce mám s ní spojenou úsměvnou historku. Protože jsem se moc chtěla zapojit, poprosila jsem, zda bych jako správný spolujezdec mohla navigovat. Protože slibovaná generálka nevyšla, musela jsem jít do toho bez přípravy. Dostala jsem rozpis, ale po třech stech ujetých metrech jsem už neměla co číst. Tonda mi ale řekl, že to nevadí a za navigaci ve druhém a třetím kole jsme už byla pochválena. Při shakedownu už snad budu opět lepší, ale rozhodně nebudu konkurentka pro Láďu Kučeru. (smích)

Sledujete rallyové závody?

Ano, ale jen v televizi a především závody MS. Formule jedna či motorky mě vůbec nebaví, pořád se tam totiž krouží dokola a to je pro mě o ničem.

Neláká vás pozice pilota?

Ne, naštěstí jsem soudná, bojím se rizika a mám respekt. Řídit závodní auta patří jen vyvoleným a tím se necítím. Ne v tento okamžik. Rallye je pro mě souhrn dovedností – rychlosti, postřehu a inteligence. Člověk na to musí být komplexně připraven. Na druhou stranu mám rozdělaný pilotní výcvik na Cessnu. (úsměv)

Jaká jste řidička?

Musím se přiznat, že jsem si řidičák udělala až ve 27 letech a mým prvním vozem bylo staré Volvo 240. Každopádně spolujezdci mě označili za chlapský typ řidiče. (úsměv) Osobně jsem příznivcem větších, robustnějších vozů krabicového typu. I proto se mi líbí sportovní auta, krásná hranatá. Nemám ráda malé, zaoblené. Popravdě mi dělá větší problém zaparkovat s malým vozem než s větším. Současný Jeep mi skvěle sedí.

Jaká je náplň patronky týmu?

Především podporovat Tondu, se kterým jsme si od prvního setkání perfektně sedli a již nyní mu posílám energii. Stejně tak věřím, že nejenže dojede do cíle, ale i vyhraje. (úsměv) Protože mám ale časově omezené hlídání syna, bohužel ve Zlíně nebudu moci zůstat až do konce, spíše jen v pátek. Už se ale nesmírně těším na shakedown, řada lidí mi to závidí. (smích)

Jezdíte často do Zlína?

Docela ano, moderuji zde akce. Ale ještě nikdy jsem tady nebyla na filmovém festivalu ani na Barumce.

Čím se v rámci charity zabýváte?

Nyní již na charitu mám více času, přičemž náš nadační fond podporuje děti v Keni, pomáhá budovat základní školy stejně jako podporovat dívky, které utíkají před rituálem ženské obřízky.