Vždyť od roku 2005, kdy tehdy svěřenkyně Antonína Střelce vybojovaly pro klub poslední mistrovský titul, se zlínská házená v nejvyšší soutěži neustále pouze zachraňuje.

„Nepovažuji se za spasitele. Na druhou stranu v současném týmu a po vhodném doplnění je potenciál, aby se zde do tří let opět hrálo o medaile,“ je přesvědčen Poloz, který se ve Zlíně upsal na tři roky.

Jak těžké bylo loučení s norským týmem Follo, který jste během posledního tříletého angažmá vytáhl mezi elitu a navíc při letošní premiéře jej dokázal udržet v nejvyšší soutěži?

Hodně, asi týden jsem brečel. Chvíli jsem pochyboval, jestli je návrat do Česka správná volba, zvláště když jsem dostal další tři nabídky z norské ligy a vedení Folla mě neustále přemlouvalo k setrvání. Na druhou stranu rozhodla rodina, bez které se v zahraničí žít nedá. Zkusil jsem si to rok a to mi stačilo. Uvažovali jsme i opětovném návratu celé rodiny do Norska, ale nakonec vyhrála volba pro rodnou zem. Na sever mi však stále zůstaly dveře otevřené.

Bylo loučení ve Follu hodně emotivní?

Ano. Před dvanácti stovkami diváků, zaplněnou halou, jsme vyhráli poslední zápas sezony. S průměrným, tehdy prvodivizním týmem jsme dosáhli cíle v podobě záchrany, navíc jsme doma dokázali porazit nejlepší tři celky ligy. Proto se hodně oslavovalo, nechybělo šampaňské. A co jsem na rozloučenou dostal? Norové nejsou materialisté, kromě kytic také od kluků podepsané fotografie a především potlesk od fanoušků vestoje a hobla. (Smích.)

Považujete poslední tři roky za nejlepší v trenérské kariéře?

Určitě ano a doufám, že ještě nějaké budou! Cítím, že jsem udělal ohromný kus práce a splnil slib. Myslím, že jsem zvolil správnou dobu pro odchod - na vrcholu. Podobně jsem odcházel od ženského výběru Njård Oslo, se kterým jsem během tří let třikrát postoupil a dostal jej mezi elitu. Něco na tom je, že se má v nejlepším odejít. Oba kluby stále mají eminentní zájem, abych se k nim vrátil. (Úsměv.)

Po jedenácti letech se vracíte do české reality. Čeho byste chtěl s průměrným týmem zlínských házenkářek dosáhnout?

Přicházím ze země, která je, co se týče kolektivních sportů, metodicky nejdále na světě. Ještě nemám žádné velké plány a cíle. Chci posadit holky na zem a vysvětlit, na jakých principech bych rád s týmem pracoval. Sázím na mezilidské vztahy, nechci trénovat někoho, kdo mi lže a hledá výmluvy, proč se mu nechce makat. Bez důvěry, respektu, loajality a pokory nejde dosáhnout úspěchu. Když vše výše uvedené bude fungovat, dostaví se výsledky na palubovce.

Evidentně přicházíte do Zlína s přáním změnit házenkářské myšlení.

Ano. Až příliš se zde totiž rozebírá soupeř, taktika a zapomíná se na vlastní výkon. Já to chci otočit. Především holky musejí pozitivně myslet o sobě. Nějaké dívání na tabuli, jaký je stav a kolik zbývá času do konce, je špatné. Hráčka se musí soustředit na svůj výkon a prodat to, co má natrénováno. Pokud bude plnit své úkoly, tak nemůžeme dostat ani gól. To je ideál a cíl.

Nemáte strach, že některé hráčky na amatérské úrovni fungujícího klubu vámi nastolenou změnu neunesou?

Česká společnost je jiná, než s jakou jsem byl zvyklý pracovat. Nebráním se diskuzi a demokracii, ovšem tu si řada Čechů spletla s anarchií. Velice rád si vyslechnu názor druhé strany, ale protože jsem za výsledky zodpovědný já, dám pouze na některé a to musejí hráčky respektovat. Bez jasných pravidel hry se spolupracovat nedá.

Přece jenom se ale musíte mít nějakou představu, v jakých patrech interligové tabulky byste s týmem chtěl hrát. Stanovilo vám vedení klubu nějaké cíle?

O něčem jsme se bavili, ale na konkrétní čísla je ještě brzy. Musím tým pořádně poznat a on mě. Když nebudou chtít hráčky, mohu si dávat cíle, jaké chci, a nikdy na ně nedosáhneme. V polovině srpna bych měl být chytřejší a prozradit, o jaké umístění se zlínská házená může v interlize prát. Stanovíme si postupné stejně jako dlouhodobé cíle, což se týká asi horizontu tří let.

Už máte jasno o programu přípravy?

V kostce. Nyní budeme makat tři až čtyři týdny a po testech dostanou v polovině června holky necelý měsíc volna s individuálním plánem. Druhá fáze příprav začne 13. července. V plánu mám okolo dvaceti až pětadvaceti přípravných zápasů a tři turnaje, vzhledem k dobrým kontaktům v zahraničí máme v plánu i několik duelů proti kvalitním evropských týmům. Koncem srpna bych rád s týmem absolvoval dvou­ až třídenní soustředění, z ekonomických důvodů ale pouze někde v okolí.

Jak moc chcete tým posílit?

Jsem trenér zvyklý pracovat s tím, co je. Na druhou stranu jsem již oslovili pár holek a dostal čtyři záporné odpovědi. Týmu by bezpochyby prospělo posílit o jednu zkušenou brankářku a spojku. Současně je důležité udržet Michaelu Budayovou, nejlepší střelkyni týmu a soutěže. Nahradit jejích 170 gólů by bylo těžké. Současný kádr má obrovský potenciál, ale svým věkovém průměrem pod 20 let je spíše výběrem dorostenek, který potřebuje čas. Nemůžeme po něm chtít za rok titul. Pokud nepřijde nějaký silný sponzor a nenakoupí kvalitní hráčky, první větší úspěch třeba v podobě finále se dá očekávat v horizontu tří let.