„Přijel jsem klubu pomoci a vychovávat hráčky,“ konstatoval kouč.

Po podzimní 10kolové části ale jeho tým zatím získal jen šest bodů a v tabulce mu náleží až osmá příčka.

„Čekal jsem minimálně o dva body více, před startem dokonce celkem deset,“ přiznal kouč, jenž se s hráčkami před sezonou netajil medailovými ambicemi.

„Vše ale utnulo zranění naší kanonýrky Michaely Budayové, jejíž absence byla pro tým větší ranou, než jsem čekal,“ připustil Poloz. „Navíc v pondělí podstoupila artroskopickou operaci menisku v koleně křídelnice Salčáková. Podle lékařských zpráv ale může již za dva týdny začít s tréninkem,“ oddechl si.

Řada kritiků mu vyčítá podíl na porážkách s přímými konkurenty v boji o play off – v Jindřichově Hradci (23:24) a Písku (28:33).

„Jsem jenom člověk, který také chybuje. Při promítání téměř každého zápasu najdu desítky situací, které se dají řešit jinak. Na hřišti však hrají házenkářky, které ale závěry obou duelů nezvládly,“ poznamenal Poloz, jehož mrzí především porážka v Jindřichově Hradci, kde jeho tým šest minut před koncem vedl o tři branky. „Soupeř nebyl lepší, sami jsme se porazili,“ posteskl si.

Sází na pestrou hru

Největší problém svého týmu vidí ve velkém počtu technických chyb. V deseti odehraných duelech jich Zlíňanky v průměru vyprodukovaly přes 22 na zápas. „Třebaže se všechny hráčky měsíc od měsíce zlepšují, pořád musejí na sobě hodně pracovat. Přetavit mé představy o moderní házené je dlouhodobý proces, minimálně na dva roky. I přesto dál budu sázet na pestrost naší hry a rychlé protiútoky, ze kterých jsme dosáhli nejvíce gólů ze všech – 105,“ těší Poloze. „To je směr, kterým se musí nejen zlínská házená ubírat.“

Horší je to už v dalších dílčích číslech týmu. „Inkasovali jsme v průměru pod 28,5 branky na zápas a chtěli se dostat pod 27. Oproti loňsku jsme se ale zlepšili téměř o dvě branky. Také v počtu vstřelených gólů jsme se zlepšili (z 24,5 na 26,3),“ poukázal zlínský stratég.

Zajímavostí je, že Zlín dokázal bodovat pouze se slovenskými soupeři (s Trenčínem, v Partizánském a s Interem). „Los k nám nebyl příznivý. Hrát s českými přímými konkurenty doma, měli bychom bodů více,“ věří Poloz. „Pokud ve zbytku soutěže získáme osm bodů, nebudeme mít problém se záchranou. Podle mých propočtů a při shodě okolností jich můžeme získat až čtrnáct a poprat se ještě o play off. Napoví hned první lednový zápas doma s Michalovci,“ očekává lodivod.

Kouč tajně doufal v pohárový úspěch

Nyní má mezinárodní soutěž pětitýdenní přestávku, opět naplno se interliga rozjede druhý lednový víkend, kdy mimo jiné Zlín bude hostit Michalovce. „Během pauzy se kromě oživení kondice budeme věnovat obraně. Zatažená nula – šest už nám jde dobře, proto bych chtěl začít pracovat na vysunuté, zřejmě jedna-dva-tři, kterou jsem praktikoval ve Follu,“ odtajnil ze svých plánů Poloz. „Škoda, že se nám nepodařilo v Českém poháru dostat do finálového turnaje, v což jsem zejména v první půli čtvrtfinálového duelu s Olomoucí doufal. I přesto máme v plánu čtyři kvalitní přípravné duely – s Otrokovicemi, Veselím, Bánovci a Šaľou,“ upřesnil kouč, jenž chce v příštím roce konečně ukončit studium nejvyšší A licence. „Už mi schází poslední zkouška z psychologie, jinak vše mám hotové, včetně diplomové práce v norštině.“

Trenér již působí v reprezentační komisi svazu

Ambice zlínského trenéra jsou ale vysoké. Již v létě se stal členem reprezentační čtyřčlenné komise pro ženskou složku (Tkadlec, Papežová, Červenka). „Ambice na trenéra národního týmu nemám, navíc ještě nemám hotovou licenci. Nyní jsem byl v komisi pověřen kontrolou činností sportovních center mládeže,“ pochlubil se.

S angažmá ve Zlíně i přes poslední neúspěchy, kdy až posledním duelem s Interem utnul sérii šesti porážek, a sílící hlasy kritiků končit sám nehodlá. „Chci klubu pomoci. Když ale nebude chtít, odejdu. Zatím ale od vedení cítím podporu,“ potvrdil Dušan Poloz.