„Nabídek jsem měl několik, ze superligy mimo jiné ze Sparty či Liberce, ale mě už to táhne domů. Velmi důležitým jazýčkem na vahách je fakt, že Pantery vede můj dlouholetý kamarád Michal Kvapil, který mě vedl v mládeži ve Vsetíně,“ upřesnil 28letý florbalový univerzál, jenž všechny uplynulé sezony mimo domov strávil v Mladé Boleslavi.

„Jsem rád, že jsem se zde dočkal alespoň jednoho titulu. To samé nyní přeji i Otrokovicím,“ směje se rozhodně.

Proč jste se po tolika letech rozhodl pro změnu? Necítil jste se vytížen?
To byl také jeden z důvodů. Poslední tři roky jsem laboroval se zraněním. V semifinále s Brnem jsem si přetrhl přední zkřížený vaz v pravém koleni a poté se 15 měsíců léčil. Až loni jsem byl prakticky připraven, ale moc zápasů jsem neodehrál. Cítil jsem a prahl po změně, deset let v jednom klubu je dlouhá doba. Navíc se mi výrazně zastesklo po rodině. Jsem proto v Otrokovicích, abych restartoval svou kariéru a dostal se do formy z období před zraněním.

V Otrokovicích jste na roční hostování. Je to tedy jen epizodní role?
Já věřím, že ne! Pokud se mi bude dařit, nebudu mít důvod se vrátit. Toto angažmá beru jako novou výzvu. Nyní se cítím vnitřně dobře, věřím, že vše dobře dopadne.

Dojíždíte, nebo bydlíte doma?
Užívám si výhod mamahotelu, u rodičů ve Vsetíně. (smích) Zatím mi vyvařují, snad moc nepřiberu. Protože ještě nemám rodinu, stěhování bylo rychlé a snadné, v podstatě jsem si sbalil jen florbalové a rybářské věci.

Máte nějaký osobní cíl?
Pokud se dostanu do pohody, věřím, že přijdou i ostatní věci, jako góly a kanadské body. Především bych chtěl ale zažít další úspěch s novým týmem, minimálně semifinále. (úsměv)

Jaká je u Panterů konkurence?
V pondělí jsem byl na prvním tréninku a překvapilo mě, kolik mladých šikovných hráčů zde bylo. Nikoho nás nečeká nic snadného, nikdo nic nedostane zadarmo. Panteři mají v posledních letech silný tým, ale doteď jsem jej sledoval spíše jen jako soupeře. A popravdě dost neoblíbeného. Moc dobře si pamatuji, že v dresu Mladé Boleslavi nás na Štěrkovišti sfoukli jako svíčku. Už se moc těším na zdejší báječnou kulisu, třebaže Panteři nyní mění halu.

Jste florbalový univerzál. Kde se ale cítíte nejlépe?
V útoku. Ale po prvním tréninku začínám pochybovat. Podle prvních zpráv budu asi hrát pravého obránce, možná křídlo.

Máte ještě florbalové sny a cíle?
Jako každý, reprezentaci. Zatím jsem absolvoval jen dva tři kempy, bylo by krásné si zahrát světový šampionát nyní v Česku. Tím se ale nesvazuji. Vedle toho sním o zahraničním angažmá, moc mě láká si vyzkoušet finskou nejvyšší soutěž. Je hodně technická a běhavá. To mám rád více než švédský styl, to jsou spíše hokejisté a řezníci. (smích)

S jakým číslem vás uvidí fanoušci na palubovce? Podařilo se vám zajistit oblíbenou 20?
Ano, jsem šťastný, že ji opět mám. Stejně jako že jsem z něj nemusel nikoho v Otrokovicích vysvlékat. (smích)

Zítra startuje Czech Open. Jaké budou mít Panteři mezi Elitou ambice?
Určitě nejsme outsideři. Nejvíce se těším na duel s Falunem, s Boleslaví jsme už skalp tohoto předního švédského týmu získali, nejsou neporazitelní! Ve skupině nás dál čekají Švýcaři, na které to Češi obecně umí. A pak Střešovice – které po omlazení kádru budou nevyzpytatelné. Jsme schopni bodovat s každým, úspěch i rychlý konec visí stejně vysoko. (úsměv)

Musel jste si kvůli turnaji brát dovolenou?
Ano, s trenérem jsme vyrazili už ve středu ráno. Ale v práci to nebylo těžké, protože při změně destinace dál pracuji pro německou firmu, ovšem na zlínské pobočce. Svůj již čtrnáctý Czech Open jsem si nemohl nechat ujít. (smích)