„Byla jsem týden na horách, bez signálu a internetu. O nominaci jsem se dozvěděla náhodou od Terezy Fryčákové z esemesky. Byla jsem z toho v šoku,“ přiznala 21letá opora zlínských házenkářek. „Tímto se mi splnil dětský sen!“ dodala univerzálka, která tak má naději představit se v národním dresu v některém ze dvou kvalifikačních duelů o postup na ME 2018. Ve středu sérii šesti utkání skupiny rozehraje Česko ve Zlíně proti Islandu (od 20.10), v neděli pak ve Slovinsku. „Cílem je vyhrát oba duely. Skupina je těžká a vyrovnaná, ale na nic jiného než postup z prvních dvou míst myslet nemůžeme,“ má jasno Kolářová, která prošla všemi mládežnickými výběry.

Byla jste v neděli na srazu hodně nervózní?
A jak! Vše bylo nové, holky hrající v zahraničí, nový trenér. Ještě teď to pořád rozdýchávám, zcela klidná nejsem. Mé první dojmy jsou ale skvělé, cítím se dobře, ale musím se ještě otrkat.

Jak vysoké je zápisné v šatně národního týmu?
Zatím to byla jen tvarohová buchta od babičky, umí ji lépe než já, také se hned po ní zaprášilo. (smích) O ničem dalším se holky nezmiňovaly. Ve Zlíně je to náročnější – stojí to nějaké finance a na závěrečné posezení musíte něco upéci a donést i lahvinku.

Jaká je vaše role v týmu?
Lépe se cítím na střední spojce, kde hraji dva roky ve Zlíně. Ale na křídle jsem hrávala v dorosteneckých a juniorských reprezentacích. Cítím se jako univerzálka. Nyní na křídle mám obrovskou konkurenci, jsem aktuálně asi trojkou, s rolí nováčka jsem smířená.

Máte reálnou naději zahrát si ve středu doma proti Islandu?
Moc velká není. Nyní se rozkoukávám, poznávám prostředí, jsem trénovací hráč. Spíše to vidím na hlediště, pak se třeba propracuji na lavičku a na hřiště. Takové jsou začátky.

Vaše „házenkářská“ rodina už skoupila všechny lístky na středeční utkání?
(smích) O to se stará maminka, ale zase tak žhavé to nebude. Pravdou ale je, že asi chybět nikdo nebude. Tedy asi více jak deset členů naší rodiny.

Nějaká speciální motivace doma proběhla?
To zase ne, auto slíbené opravdu nemám. Ale dědeček mi vždycky říká, že když dám bombu k tyči, tak mi vylepší kapesné. (smích)

Jste neteří trenéra Dušana Poloze. Řešíte s ním vaši házenkářskou kariéru?
Rozhodně, před srazem mi volal a uklidňoval mě. Kromě toho, že je mým vzorem, tak spolu řešíme i mé házenkářské dovednosti. Dokáže pochválit, stejně jako být přísný. Rozhodně jsem ale žádnou protekci ve své kariéře neměla. Naopak. Když mě například mamka trénovala čtyři roky v mládeži, byla na mě drsnější než na ostatní.

Studujete v Olomouci. Neuvažovala jste kvůli časové náročnosti hostovat v Zoře?
Popravdě dennodenní dojíždění je hodně složité a náročné a nabídku jsem dostala, ale srdíčko mi hrát za Olomouc nedovolilo.

Jaký je váš házenkářský sen?
Kromě reprezentace si zahrát i na MS. Dostat se do kádru pro šampionát v Německu asi není moc reálné, ale budu na sobě makat. Mým snem je po studiu, které má prioritu, vyzkoušet si zahraniční angažmá.