Skvostná bilance rovných deseti výher a jediné porážky hovoří za vše. Nečekaně velký podíl má na tomto úspěchu také talentovaný nahrávač Pavel Bartoš, jenž si společně se starším bratrem Adamem vysloužil za předváděné výkony i reprezentační pozvánku k blížící se kvalifikaci o postup na mistrovství světa.

Poslední zápas v kalendářním roce jste sehráli proti Starému Městu. Vyjma čtvrtého setu jste měli s posledním týmem tabulky hodně práce. Čekal jste to?

Byl to vyrovnaný zápas, rozdíl se projevil jenom v posledním setu, jinak Starák bojoval a chtěl se na nás vytáhnout. Na druhou stranu my jsme hráli hůř než v úvodních zápasech. Dolehla na nás vánoční únava z náročného programu, navíc v pondělí jsme hráli až do noci pětisetový zápas v Praze.

V derby bylo poměrně dost emocí a na straně hostů i tři červené karty, co na to říkáte?

Emoce k volejbalu patří, v derby to platí dvojnásob. Ale jsou některé věci, které by si žádný mančaft neměl dovolit. Staré Město už to přehánělo. Trhat sako, pokřikovat po soupeři nebo po rozhodčích, to se prostě nedělá.

Soupeř tvrdil, že jej rozhodčí poškodili. Myslíte si to také?

Mohlo tam být pár sporných míčů, ale rozhodně bych v tom neviděl záměr, protože i proti nám se rozhodčí několikrát upískli. Určitě jsme to ale nehrotili tak jako Staré Město. Byla to asi jediná kaňka jinak zajímavého zápasu. Hra se kvůli tomu kouskovala, několikrát jsme vypadli z tempa a ničemu to nepřidalo.

Každopádně pro vás z toho byla desátá výhra v sezoně, takže po podzimu spokojenost, že?

Jasně. Před sezonou jsme s takovými výsledky a umístěním v tabulce vůbec nepočítali. V úvodu nám ale vyšlo několik těžkých střetnutí, poráželi jsme papírově silnější soupeře a tím jsme si hodně zvýšili sebevědomí.

Po sedmi kolech ale přišel útlum, porážka v Brně a další výhry už byly z kategorie perně vybojovaných, je to tak?

Přesně tak. Zranili se nám dva hráči základní sestavy, Pavel Kolář je doteď mimo, a s těmito absencemi jsme se o něco hůř vyrovnávali. Je však důležité, že kromě jedné porážky jsme si dál dokázali jít za svým a vítězit, byť do herní pohody z úvodu sezony jsme se zatím nedostali.

Je to i tím, že soupeři se na vás více připravují?

Když přijede první tým tabulky, vždy je to velká výzva. Všeobecně si ale myslím, že se nám hraje lépe proti silnějším protivníkům. Nemáme co ztratit, více se vyhecujeme, zatímco proti mančaftům ze spodních pater se role prohodí a jsme to my, kdo musí potvrzovat roli favorita.

Hned v lednu vás opět čekají na začátku odvetné části všechny přední celky. Teď už si na ně věříte víc než v říjnu?

Už jsme je v tomto ročníku jednou porazili, něco máme nahrané, takže můžeme jít do těchto zápasů s čistou hlavou. Věřím, že dobře potrénujeme, odpočineme si a připravíme se na druhou půlku sezony tak, abychom poráželi i přední celky soutěže.

Vy sám ale moc odpočívat nebudete, čeká vás reprezentační kemp. Zaskočila vás nominace?

Zatímco u bratra se s ní počítalo, u mě až tak moc ne. Ale vše se odvíjelo od výborného vstupu do sezony u celého mužstva. Přesto jsem byl překvapený.

S čím jste do tohoto ročníku šel?

Sám nevím. Jde o první sezonu, v níž pravidelně hraji v základní sestavě, což je pro mě novinka a netušil jsem, co od toho čekat.

Budete mít v reprezentaci volno alespoň na Štědrý den a na Silvestra?

Na Štědrý den určitě ano, hned pak se ale vracíme do Opavy. U Silvestra ještě nejsme s bráchou rozhodnutí, zda se budeme vracet domů či nikoliv. Uvidíme i podle toho, jak se bude vyvíjet další nominace.

Z té se ale omluvili někteří klíčoví hráči. Zvyšuje se tím vaše šance?

Neznám jejich důvody, ale je pravda, že pár zkušenějších kluků bude chybět. Pro nás mladé ale jenom dobře, protože se víc dostaneme do hry a možná se nakonec prokoušeme i do užší nominace pro samotnou kvalifikaci. Šance je teď určitě větší.