Ačkoliv Roman Macek mladší pochází z volejbalové rodiny, tak to bylo kopání do míče, které u něj v dětských letech zvítězilo. „Hned přešel právě na fotbal. Chtěl se mu věnovat od samého začátku,“ přibližuje tatínek, který v současné době vykonává pozici šéfa klubu volejbalové Fatry, kde zároveň vykonává pozici asistenta trenéra.

Do fotbalové přípravy přitom naskočil dříve, než většina jeho vrstevníků.

„Poprvé organizovaně začal hrát právě tady. I když byla až od šesti let, tak vzhledem k tomu, že nepatřil k žádným mrňouskům, ho vzali o rok dříve,“ vzpomíná s úsměvem bývalý československý volejbalový reprezentant.

Jeho syn do volejbalu sice profesionálně nezabředl, jisté geny však zdělil.

„Roman ho zvládá slušně. Zvláště na dovolených probíhaly lité boje,“ usmívá se Roman Macek starší.

„Jelikož přes sezonu moc času nebylo, tak jsme ho spíše společně trávili na dovolených.“

Vraťme se ale zpátky k důležitým fotbalovým krůčkům. Jak vše rodiče Mackovi zvládali?

„Z časového hlediska to vždy nebylo snadné. Především pak na samých začátcích pro maminku, která je rovněž volejbalová trenérka a která sama hrávala. Celkově jsme však všichni sportovní rodina. Pro nás je tento záběr přirozený,“ neschovává se Macek, jehož dcera Klára například nastupovala za Střešovice.

Finanční stránka podle jeho slov nebyla devastující. „V žácích se platily standardní oddílové příspěvky, jednalo se o přirozené náklady. Nic není zadarmo. Do rozpočtu nám to však extrémně nezasahovalo.“

Zatímco v posledních letech bývá nekalým zvykem zásah rodičů do povolání erudovaných koučů, v případě rodiny Macků tomu tak rozhodně nebylo.

„Do fotbalové výchovy jsme nezasahovali, bylo to v rukou trenérů. Měl na ně velké štěstí. Ať už se jednalo o Standu Dostála nebo Jakuba Chwaszcze. Byli to výborní lidé,“ děkuje jim Roman Macek starší na dálku.

Kromě skvělých trenérů mohl jeho syn těžit také z důležité vlastnosti, která nejen fotbalové hráče posouvá zase o něco dopředu.

„Oplýval velkou ctižádostí. V nátuře má soutěživost, snahu vyniknout, hrát dobře a vyhrávat. Měl to tak už od mala. Pokaždé si užíval dvojnásobnou radost, když akci připravil než zakončil. Však jsme taky z náhravačské rodiny,“ vypráví 58letý kouč volejbalové Fatry.

Talent Romana Macka mladšího postupně začalo objevovat čím dál více zájemců. „Nešlo si toho nevšímat, od 12 let okolo něj kroužily jiné kluby a následně také agenti. S příchodem první pozvánky do nároďáku do 16 let to šlo ráz na ráz – na stáž si ho vzal Arsenal, Manchester United či Juventus. Bylo to už moc významné na to, abychom vše jen tak přecházeli,“ neskrývá ani s odstupem let.

Ačkoliv šikovný záložník byl centrem pozornosti, kontrakt s profesionální fotbalovou agenturou nejdříve mohl uzavřít v den patnáctých narozenin.

„O zájmu jsme věděli dříve. Vzhledem k určité provázanosti na region bylo v podstatě zřejmé, že u nás zvítězí Sport Invest. Hodně nás zaujali po personální stránce,“ chválí zpětně jejich zástupce.

Právě tato spolupráce mu zajistila také výživového poradce. „Dbali na to pečlivě. Na samotném začátku a jeho dalším vývoji pochopitelně ještě převažovala kvantita nad kvalitou. Vždyť jako mladý byl ještě takový nesvalový,“ vybavuje si tatínek Macek.

Po stážích ve velkoklubech tehdy 16letý fotbalista nakonec zamířil do italského Juventusu Turín. Rodiče však o něj strach neměli.

„Například v Manchesteru jim skončila tréninková jednotka a odjeli do rodin. V Juventusu to naopak měli postavené tak, že všichni pobývali blízko centra a spolu. Byl to pro ně takový desetiměsíční pionýrský tábor ročně,“ směje se.

„Všichni sice často nadáváme na sociální sítě, mobily a podobně, ale díky za ně! Hodně nám to usnadnilo komunikaci,“ přiznává Roman Macek starší.