Bývalá reprezentační kanonýrka Michaela Budayová se nedávno připomněla také zlínským fanouškům.

Budayová do haly Euronics tentokrát dorazila jako soupeřka. Návrat domů ale zkušené spojce, která v polovině listopadu oslaví už čtyřiatřicáté narozeniny, nevyšel podle představ.

Nováček společné česko-slovenské soutěže podlehl domácímu týmu 20:23 a Budayová k výhře gratulovala kamarádkám a bývalým spoluhráčkám. „Myslela jsem si, že to bude vyrovnanější, že nám soupeř tolik neodskočí,“ přiznává známá házenkářka, která pikantní duel odehrála na neobvyklé pozici pivota.

V soubojích na brankovišti s mladšími protihráčkami schytala spoustu ran, ale v těžké zkoušce obstála. „Je fakt, že nám rychlost chybí. Už to hrajeme spíše zkušenostmi a hlavou,“ usmívá se sympatická sportovkyně.

Kromě Budayové byly na straně poražených i další bývalé hráčky Zlína.

Hostující dres navlékly Pospíšilová, Patrnčiaková, Gärtnerová nebo Tóthová. „Neberu to tak, že by to bylo nějaké extra derby. V Hodoníně je sice víc bývalých Zlíňanek, ale tři z nás už to mají za sebou. Je nám přes třicet, kariéru dohráváme. Jediná Anči je mladší,“ připomíná Budayová.

Bývalá reprezentantka se v rodném městě představila po dvou a půl letech. „Pocity byly zvláštní. Už jsem si myslela, že si interligu nikdy nezahraji. Ale v Hodoníně jsme si ji vybojovaly, tak jsem do toho ještě šla,“ líčí Budayová.

Zápas s mateřským klubem nijak zvlášť neprožívala. „Špičkování bylo, ale pořád je to takové přátelské. Společně jsme toho hodně zažily, na hřišti jsme sice byly proti sobě, ale nikdo si s nikým nevyřizuje účty,“ říká Budayová.

Ta normálně pozdravila všechny kamarády a známé. I na pohled z hostující střídačky si rychle zvykla. „Ve Zlíně se nic nezměnilo, do šatny jsem normálně trefila,“ směje se. Dobrou náladu jí pokazil pouze výsledek. Hodonínu se po postupu do MOL ligy až tolik nedaří. S jedinou výhrou je předposlední. „Týmy, které trénují sedmkrát týdně, jsou někde jinde,“ uvědomuje si Budayová. Ani házenkářky Zlína ale na tom nejsou extra dobře. Pozice pro play-off jim zatím uniká. „Jsme na tom se Zlínem podobně. Zdá se mi, jako by se mladé holky házenou až tolik nebavily. Každá má strach něco pokazit. Jsou mladé, nemají se od koho učit,“ tvrdí Budayová. Zatímco většina Zlíňanek má nejlepší roky stále před sebou, opora Hodonína úspěšnou kariéru pomalu uzavírá. „Asi je to má poslední sezona,“ tuší.

Problémem nejen Budayové není výkonnost, ale především pracovní vytížení. „Nemohu se připravovat každý den. Holky v Hodoníně trénují čtyřikrát týdně, já jsem ráda, když za nimi dorazím dvakrát,“ přidává. „Snažím se dělat něco i sama, ale nedostatek tréninků je prostě znát,“ dodává upřímně. Budayová chce u milované házené zůstat i po ukončení aktivní kariéry. Jednou z variant je trénování dětí. Zkušenosti už dva roky sbírá vedle otce Milana u zlínských mladších žákyň. „S děvčaty je to fajn,“ uzavírá povídání.