„Jídla byla pestrá a všechna moc dobrá. Namátkou bylo k dispozici hodně těstovin, dále ryby či mleté maso. Kdyby se teď většina z nás vážila, měla by možná o nějaké kilo víc než před odletem," smál se 26letý kapitán Fatry, který se se spoluhráči může těšit na osmifinálové sibiřské dobrodružství.

Pobyt na Kypru jste si užili?

Hodně jsme si odpočinuli. Našel se čas i na koupání a bylo to příjemné. Čekal jsem, že to v moři bude horší, ale voda měla vyšší teplotu než v bazénu u hotelu. Deset minut jsme vydrželi se koupat. (úsměv) A pak jsme v moři řádili ještě v pátek, slavili jsme postup. (smích)

Jak těžké bylo v odvetě potvrdit domácí výhru 3:2?

Dost, protože se soupeř na nás znovu dobře připravil. Ale my jsme v tomto směru na tom byli ještě lépe. A zvládli jsme se také adaptovat ve velké hale (hrálo se v Limassolu, hlavním kyperském městě – pozn. red.), ze které jsme měli trochu strach. Všechno vyšlo parádně.

Zpočátku to byl pro vás velký šok objevit se v aréně s šestnáct metrů vysokým stropem a hledištěm pro pět tisíc lidí?

Pro mě ano. Když jsem do ní poprvé vkročil, říkal jsem si, že je to jak hokejový stadion. Nicméně po dvou trénincích jsme si zvykli.

Zápas navštívilo pět set diváků, v hale se tedy asi „ztratili". Jaká byla kulisa?

Diváci byli klidní, volejbal na Kypru asi není příliš populární. Naše povzbuzování na palubovce bylo víc slyšet.

V odvetě jste podali mnohem kvalitnější výkon než v domácím utkání. Čím to, že vám zápas teď tak výborně vyšel?

Šli jsme do něj s radostí a hráli jsme kolektivně.

Absolvovali jste tedy před duelem nějaký motivační či mentální mítink?

Ano, řekli jsme si, že už nemůžeme hrát špatně jak v posledních zápasech, že to zlomíme. To se podařilo a teď si to chceme přenést i do extraligy.

Velké zlepšení bylo patrné také u vás osobně, excelentně jste z pozice nahrávače dirigoval hru. Jaký byl recept na to, abyste zabral?

Výkon byl týmově skvělý. A jinak bylo to jen ve mně. Předtím jsem se moc do hloubky zaobíral tím, že se mi nedaří. Tak jsem si teď řekl, že to hodím za hlavu, půjdu do utkání s čistou myslí a vyšlo to.

Pomohla vám také důvěra trenéra Romana Macka, který vás i při špatné formě nechal v pozici prvního nahrávače?

Nesmírně. Měl jsem od něj podporu a pokaždé mě nasadil, byť Pepa Truong hrál výborně. Chtěl jsem mu to oplatit.

Kde byl klíč k postupu přes Kypřany?

Jak jsme doma za stavu 0:2 prostřídali, zlepšili hru a utkání jsme otočili na 3:2. Prohrát 0:3, bylo by to velmi těžké.

V osmifinále Challenge Cupu vás nyní čeká ruský Novyj Urengoj, který se nachází až na chladné Sibiři. Těšíte se na takové dobrodružství?

Kdo by ne? (úsměv) Bude to zážitek, podaří se to sotva jednou za život, takhle se podívat do Ruska. Přínos to pro nás bude mít i po sportovní stránce. Nabereme další zkušenosti, které chceme zúročit pak v extralize. Popereme se o co nejlepší výsledek i proti tak silnému soupeři.

Nebudete si teď přát na Vánoce kožich, teplou čepici a rukavice?

(smích) Asi budu muset napsat ještě Ježíškovi, aby mi takové dárky přinesl. (smích)

Zůstala vám po náročné kyperské misi energie na dnešní extraligový duel od 17 hodin v Příbrami?

Jsme na tom dobře se silami. Šli jsme do toho s tím, že to prostě zvládneme. Nebudeme se vymlouvat ani na to, že před Příbramí pořádně nepotrénujeme. Jsme mentálně připravení, přičemž nám po třech nevydařených zápasech hodně pomohla vítězná odveta na Kypru.

V úterý se pak ještě představíte na půdě dalšího mužstva ze dna tabulky – Ústí nad Labem. Berete šest bodů?

Je to cíl týmu i trenéra. Klademe na to důraz. V Příbrami to bývá těžké, v malé hale je tam bouřlivé prostředí, ale jde hlavně o to, jak budeme hrát my.

Poté už před vámi budou Vánoce. Stihl jste během svého sportovního programu nakoupit dárky?

V pondělí po tréninku jsem dvě hodiny lítal po Zlíně a vše jsem nakoupil. (úsměv)