Jenže domů se však navíc vracel ověnčen cenou pro nejlepšího gólmana druhé nejvýznamnější evropské klubové akce. „Něco takového jsem vůbec nečekal. Hlavně jsem se těšil, že uvidím, jak hrají ruské a španělské týmy,“ přiznal Soukeník. Právě před prvním duelem s ruským Nerjungri ho napadaly všelijaké myšlenky. „V kabině jsem si říkal, ať neprohrajeme dvouciferným rozdílem,“ svěřil se.
Nakonec lovil míč ze své sítě pouze třikrát, a Valaši tak vstoupili do Poháru UEFS překvapivou remízou. „Super výsledek,“ rozplýval se Soukeník. Ve třech zápasech inkasoval sedm branek. Nejvíce ho mrzela poslední, kterou dostal v semifinále od Alicante jedenáct sekund před závěrem prodloužením.
„Chvíli jsme byli zklamaní, to ale poté vystřídala radost z celkového třetího místa. Na jeho oslavu padlo pár lahví slivovice,“ pousmál se brankář, který v české Celostátní lize sálového fotbalu hájí barvy zlínských vysokoškoláků.
Do Katalánska se podíval díky potížím Jestřabí se sestavou. Kominte totiž vypadli z kádru oba brankáři a manažer a trenér valašského klubu Radek Floreš ho požádal o pomoc, kterou Soukeník neodmítl.
Jediné, co ho ve Španělsku zklamalo, byla organizace. „Hodně skřípala. Třeba při nástupech jsme vůbec nevěděli, kam máme jít,“ vylíčil potíže gólman, který s výpravou Jestřabí strávil v autobuse při cestě tam a zpátky rovné tři dny.
„Naštěstí jsem měl dvousedadlo pro sebe, takže jsem byl celkem v pohodě. Nechápu ale, jak to mohli zvládnout ti, kteří seděli ve dvojici,“ nechápavě kroutil hlavou Ondřej Soukeník.
„Na oslavu třetího místa padlo pár lahví slivovice.“ Ondřej Soukeník
