Plníte si tedy životní sen?

Určitě. Je to jeden z důvodů a asi ten největší. Vždy jsem chtěl Barumku jet. Vždycky jsem jezdil rallye Hustopeče, které jsou vzhledem k tomu, na co mám, nejlepší závod. A jsem rád, že jsem se pro to rozhodl. I když jsem ve středu viděl některé erzety, tak jsem si říkal, jestli to bylo nejlepší řešení. (smích) Ale nelituju toho.

Jak se vám líbí rychlostní zkoušky?

Jsou nádherné. To je prostě krása. Pocházím ze Zlína, ale přitom jsem je nikdy nejel. Možná na kole před dvanácti lety. Kromě tedy městské zkoušky. Přes město jsem chodil. Je to jako bych žil někde v Itálii a přijel tady poprvé v životě. Budu se muset podívat na rozpis a uzpůsobit mé tempo. Jedeme až v závěru s Hondami, není moc s kým závodit. Víceméně si jedu Barumku jen projet a užít.

Takže nemáte nějaké konkrétní ambice?

Na co já s osmi závody během posledních třinácti let můžu pomýšlet? Mým cílem je dojet do cíle a v neděli přijet na rampu. Jestli budu poslední, vadit mi to nebude. Když to trochu půjde, každé další umístění bude fajn. Bylo by lepší mít letos už odjetý závod, ale bohužel to nejde. Žiju v Americe a mám tam práci. Ale Barumku jsem si chtěl zajet. Navíc s Hondou se dá jet i za rozumnou cenu. Rozhodlo i to, že jsem dostal dobrou nabídku od Sparu.

Která erzeta budí respekt?

Těšil jsem se na klasickou Pindulu. Když jsem ráno vstával, nemohl jsem se dočkat, jak si ji odtrénuju. Na ni se těším nejvíc. Snad se jí dočkám a neurazím kolo hned v pátek. (směje se.) Největší obavy mám ze tří erzet Maják, Pindula a Kašavu, která končí na Všemině. Té se bojím nejvíc. Ten úsek v lese za Trnavou, když vyjedete na kopec a sjedete do Všeminy. Je to hodně rychlé a uskákané. Jak z ní mám strach, tak je opravdu nádherná. Ale jede se to až v neděli, třeba už budou velké časové rozestupy.

Kdy jste přiletěl?

Až v neděli ráno. Jsem tady na sedm dnů. V pondělí brzy ráno zase letím zpátky.

Kolik času na testy využil?

Vůbec jsem netestoval. Projedu si shakedown. Hondu znám, projel jsem s ní nějaké závody včetně Hustopečí. Auto se nemění. Když jsem do toho nasedl, přišlo mi jako bych právě jel v Hustopečích. Jede a brzdí parádně. Motor je excelentní. Největší problém je v podvozku, jelikož je starší vůz, má skoro dvacet let a odskakuje. I jezdecká pauza bude znát. V Americe mám novou desítku. Je to moje každodenní vozidlo, ale s jízdou v uzavřené trati se to nedá srovnávat. Testy jsem chtěl udělat, ale nevyšlo to. Už celá Barumka bude pro mě test. Vůbec nevím, co od toho čekat. Je to krok do neznáma. Ale tuším, že to bude boj o přežití.

Je to výzva se ukázat rodině a známým, co?

Je. Ale maminka je v Americe a hlídá mi děti. Ale mám tu taťku a babičky. Ti se přijdou podívat. Mám obrovskou radost, ale i obavy. Znám to z hokeje. Nemám natrénované. Když máte odtrénováno, jste v klidu. Je to pro mě spíš hobby. Když skončíte s hokejem, něco potřebujete dělat. A rallye mě vždycky bavilo.

Kolik jste do Barumky musel investovat peněz?

(úsměv) Sponzory nemám, platím si všechno sám. Rozpočet je omezený. Za pronájem auta, za startovné, které je 23 tisíc. Samozřejmě trénink, tedy deset až patnáct. Pak letenka do Vídně, což je nějaký 25 tisíc. Určitě mě to vyjde malinko přes sto tisíc. Za méně ale Barumku nezajedete.

Peněz předpokládám, nelitujete?

Ne, určitě ne! V žádném případě. Musím poděkovat týmu Sparrow, kterými to umožnil. S Hondou mi udělali super nabídku. Samozřejmě bych chtěl jet s R2 Peugeotem, ale to už vyjde na dvojnásobek a víc. Na to už musel být v Čechách a shánět sponzory. Sehnat je z Ameriky je hrozně těžké. Je to tam na nějaké úrovni. Kdybych na to měl víc času a nebyl tak zaneprázdněný v práci, navíc se dvěma malými dětmi, bylo by to jiné. Ale nemám čas sem přiletět a jít ještě shánět sponzory.

Pojedete se slovenskou spolujezdkyní Zuzanou Lieskovcová. Jak k vaší spolupráci došlo?

Nikdy jsme spolu nejeli, až ve středu jsme spolu trénovali. Je suprová. Má toho už hodně odjetého. A je to vidět. Pomůže mi hodně, že mám vedle sebe kvalitního spolujezdce. Ani jsem nevěřil, že by se mnou jela. Barumku nikdy nejela a byla volná. Volal jsem ji z Ameriky, jak to mám postavené. Že si jedu splnit sen, pojedeme někde na konci a je to především o odjetí závodu. Řekla mi, že i ona by si ji chtěla zkusit. Měl jsem štěstí.