„První branka a hned vítězná, pěkně se to podařilo. Je nejdůležitější v mé kariéře," usmíval se 25letý forvard, který pochází z Dolního Němčí.

Čeká vás zápisné u spoluhráčů?

Ano, bude to tučné. (smích) Mám napálenou slivovici a poručím klukům ještě pivo, jak si půjdeme někde sednout. (úsměv)

Váš brácha Martin také působí v týmu. Co vám po gólu říkal?

Byl rád, že jsem prožil tuto radost. Shodou okolností on vstřelil rovněž svou první branku v této hale (ve SPŠ Zlín – pozn. red.) v úvodním utkání této sezony proti Pardubicím. (úsměv)

Nemáte ještě dalšího sourozence, který by pokračoval ve vaší tradici?

(smích) Máme, mladšího. Ale ten florbal nehraje. Útok Krchňáčků asi nebude. (úsměv)

S bráchou jste hráli v jednom útoku v divizním Hluku. Nemrzí vás, že v Otrokovicích nenastupujete spo­lu?

Šel jsem sem s tím, že by to tak mohlo být, ale zatím to tak nevypadá. Třeba nás trenéři takhle vyzkouší v budoucnu.

Vážíte si možnosti zahrát si i ve chvilkách Superligu, nebo jste očekával větší prostor?

Vyhovovalo by mi, kdybych dostal více šancí, ale mám radost z každého momentu ve hře. Tentokrát jsem dostal větší příležitost, tak doufám, že jsem ji využil a situace se obrátí.

Byl pro vás složitý skok z divize do Superligy?

Trvalo mi to, než jsem se adaptoval. V rychlosti či přihrávkách je velký rozdíl a v práci s míčkem mám stále občas problémy. Fyzicky je to v pohodě, to mám naběhané.

Omezil jste, stejně jako brácha, fotbal v Dolním Němčí?

Mně to vyšlo pěkně, akorát končil, když jsem se přidal k Panterům. Na sportování jsem navázal, jsem pořád v permanenci. (úsměv)

V Otrokovicích se vám teď naskytá příležitost zahrát si florbalové play-off. Na Ostravu máte sedmibodový náskok, při započítání vzájemné bilance prakticky osmibodový. Oddechli jste si po výhře?

Hodně nám pomohla, ale ještě musíme získat nějaké body. Ostravu totiž čekají týmy ze spodních pater tabulky, kdežto my máme těžký los. Nicméně doufám, že je porážka psychicky nalomí a nás výhra povzbudí.