Kolikátého mistrovství Evropy jednotlivců jste se ve Finsku zúčastnil?

Zatím jsem se od roku 1995 představil na všech šampionátech. Byl jsem hned u toho prvního ve Vídni, kde jsem sbíral zkušenosti okolo těchto turnajů. Od dalšího podniku o dva roky později v Praze už jsem se začal umisťovat na předních příčkách ve dvouhře i čtyřhře.

Kolik se v Tampere představilo hráčů, jaká byla atmosféra?

Pořadatelé byli zklamaní. Cestu na sever Evropy si našlo pouze 1837 stolních tenistů ze čtyřiatřiceti zemí. V porovnání s minulým evropským mistrovstvím před dvěna roky v Brémách to bylo téměř o 1300 hráčů méně. V mojí kategorii 65–69 let bojovalo 201 matadorů rozdělených do jednapadesáti skupin. Spoustu borců asi odradily zřejmě vysoké ceny a také vzdálenost samotného Tampere. Vždyť třeba čtyři deci piva stály téměř sedm eur. Pořadatelé byli ovšem skvělí. Bez problémů zorganizovali turnaj, který se odehrál v jedné hale na šestadevadesáti stolech. Dalších 30 stolů jsme měli připravených na trénink. Rovněž atmosféra byla výborná. Na zápasy chodilo hodně diváků.

Do dvouhry jste nastupoval s představou postoupit co nejvýš. Nakonec jste vypadl už ve 3. kole. Zklamaný?

Ve skupině jsem bez problémů přešel přes domácího Taiveho, Kurbatského z Ruska a Angličana Neala. V prvním kole vyřazovací části jsem měl volno a ve druhém kole jsem překonal po pětisetové bitvě Poláka Gluchawského. Byl to nepříjemný protivník hrou i chováním. Ve třetím kole mě však zastavil v pěti sadách Holzapech z Německa. V této partii jsem nedokázal využít vedení 8:6 ve čtvrtém setu, když jsem zkazil dva vyložené míče. V rozhodující páté sadě už mě Holzapech rozstřílel riskantním útokem. Jako většinou jsem měl špatný los. V dalším kole bych totiž narazil na pozdějšího vítěze, Švéda s iránskými kořeny Safaie Nostratallaha. Ten mého přemožitele porazil po boji 3:2 na sety. Samotné finále naší kategorie bylo zážitkem. V souboji dvou Švédů nestačilo Skogsbergovi vedení v pátém setu 9:3 a 10:6. Safaie nezměrnou bojovností a také uměním dokázal zápas vyhrát.

Náladu jste si spravil alespoň ve čtyřhře. Tu jste hrál s Pražanem Zdeňkem Remešem.

O našem úspěchu v deblu po výhře ve skupině se rozhodovalo v osmifinále, kdy jsme vyřadili druhý nasazený ruský pár Stolnikova s Gmyrou. O osudu tohoto duelu rozhodl druhý set, kdy se mně za stavu 9:9 podařila dvě podání. Další dvě sady Remeš udržoval míček ve hře a já jsem bodoval zejména materiálem. Ve čtvrtfinále jsme pak překonali Němce Geista s Insbrokem, čímž jsme si zajistili již jistou medaili. V semifinále nás ovšem ve třech setech vyřadila finsko-švédská dvojice Lapalainen, Skogberg. Obě utkání měla podobný scénář. Remeš jenom pinkal a blokoval, protože se nedokázal vyrovnat s materiály na raketách soupeřů. Já jsem poměrně úspěšně zakončoval. V semifinále už to ale nestačilo. První dva sety byly ovšem vyrovnané. Soupeři však zvládli lépe koncovky.

Jak jste zisk bronzového kovu oslavil?

Pomohlo mi, že v Tampere se mnou byla i manželka. Vliv na moje výkony měla i velmi dobrá atmosféra v celé české výpravě. Zpět jsme se vraceli přes hlavní město Finska Helsinky, které je moc pěkné. Dále jsme pokračovali přes pobaltské republiky Estonsko, Lotyšsko a Litvu. V každé jsme se na dva dny zastavili. Zážitkem byla rovněž noční dvanáctihodinová plavba luxusním trajektem. Takže jsme za patnáct dní včetně pobytu ve Finsku procestovali celkem osm zemí a ujeli autobusem 5029 kilometrů a dalších více než 400 kilometrů na trajektu.

V červenci si ovšem moc neodpočinete. Už tento víkend vás čeká vystoupení na mistrovství Evropy družstev v Lipsku. Jakou máte představu o tomto šampionátu?

Moc času na přípravu nemám. Turnaj se hraje od pátku do neděle. Změnou je, že v Tampere se hrálo s plastovými míčky, ale v Německu se bude hrát s celuloidovými. Nicméně s mými partnery se z Kutné Hory a České Lípy určitě zabojujeme o některou z medailí. (hot)