„Vždyť naposledy jsem v opravdové závodničce, v R pětce, seděl na Barumce před půldruhým rokem! Tentokráte jsme na výsledek nejeli, nečekal jsem, že budu vpředu, třebaže chci vždy vyhrát a ani nyní to nebyl nereálný cíl,“ pousmál se 36letý pilot Tomáš Kostka, v minulosti především specialista na okruhové závody, jenž nakonec bral se ztrátou necelých 10 vteřin druhé místo.

„Byl to dobrý trénink na rozjetí a případný start na Barumce. Co se týče závodů, je srpnový domácí podnik mým druhým cílem pro tuto sezonu. Zda to ovšem vyjde, bude záležet na financích. Ty jsou až na prvním místě,“ pokrčil rameny automobilový sympaťák.

Erik Cais vás těsně porazil. Víte, kde jste ztratil potřebných deset vteřin?

Určitě. Složité podmínky trápily každého, ale na erzetě Hvozdná jsem dva kilometry jel s defektem, trápil jsem se také s brzdami a jednou vyletěl mimo trať. Vzhledem k problémům to nakonec vše dopadlo dobře. Měl jsem radost z opětovného svezení a výsledek mě určitě netrápí. (úsměv)

Opravdu nejste zklamaný, že to na popáté nevyšlo?

Vůbec! Kopnou mám strašně rád, je to můj nejoblíbenější podnik a daří se mi zde. Nyní jsem jej ale bral tréninkově a z tohoto pohledu Kopná vše splnila do puntíku.

I když se oficiálně jelo bez diváků, docela dost si jich cestu k tratím našlo. Jaký to byl po letech pohled?

(smích) Báječný, už mi moc chyběli. Popravdě jsem počítal, že přijdou. Ta doba plná restrikcí je už na všechny moc. Už potřebovali opět vidět svůj oblíbený sport naživo. Přestože jich byla sotva třetina, co jsem je naposledy viděl na Barumce, i pro mě to byl balzám na duši!

Kolik jste toho stihl před Kopnou najezdit?

Za rok a půl prakticky padesát kilometrů, test den před závodem a shakedown. Času připravit se bylo na rozdíl od soupeřů žalostně málo, vše proběhlo narychlo. Chvíli to vypadalo, že ani nenastoupíme, vše se ladilo za pochodu!

Čemu se tedy nyní věnujete, co vás živí?

Rád bych se vrátil k závodům a testování, něco mám rozjednáno a je možná otevřeno, ovšem netýká se to rallye. Mou hlavní náplní je práce na neveřejných vývojových automobilových projektech coby technik jedné z firem. Rallye jsem vždy bral jako doplněk. I v dobách, kdy jsem jezdil okruhové závody. Z pohledu závodníka nyní veškerý čas intenzivně věnuji přípravě startu na Barumce, kde bych chtěl udělat výsledek. Vše je ale o penězích, čemuž ovšem doba nenahrává.

Kolik jich je potřeba sehnat, abyste se mohl postavit na start jubilejního 50. ročníku?

To je individuální a odvíjí se od cílů, jaké si dáte. V mém případě je potřeba sehnat sponzory v řádu milionů korun. V této době je to ale velmi složité, řada firem bojuje s pandemickou situací.

Věříte, že se letos Barumka pojede?

Po loňském logickém a správném odkladu v to věřím. V červenci panoval zmatek a chaos, situace byla nejasná. Ani letos to asi nebude zcela free, ale pořadatelská skupina rodiny Regnerových je schopná a jistě připraví skvělý a hodnotný závod.

Můžeme se opět těšit na souboj švagrů – tedy váš s Romanem Krestou?

To je spíše otázka na Romana. Já bych strašně rád, naše společná klání byla vždy super. V tuto chvíli ale plánuji jet právě v jeho autě. Uvidíme ale, jak vše dopadne. (úsměv)

Máte dva syny. Jdou ve vašich šlépějích?

Doufám, že nebudou chtít dělat rallye, nerad bych totiž zažíval, co mí rodiče. (smích) Oba ale milují zvuk motorů a vše, co je pohání. Devítiletý Matias i o tři roky mladší Andreas jsou pohybově nadaní a nyní zkouší motokros. Na auta či motokáry mají ještě čas. (smích)