„Když jste první náhradník, šance vždycky existuje. Byla bych za účast na mistrovství moc ráda," neskrývá touhu Šviráková.

Ale jela byste na úkor někoho jiného.

Samozřejmě bych nikomu nepřála, aby se někdo zranil a jela místo něj já. Ale kdybych mohla jet, byla bych šťastná. Byl by to velký zážitek a mnoho zkušeností do mých dalších let. V házené bych se mohla toho spoustu přiučit.

Mrzela by vás neúčast hodně, nebo jste s tím už v hlavě srovnaná?

Určitě, ale jsem ještě mladá a mám toho hodně před sebou. Život jde dál. Házená nekončí a určitě bude další mistrovství, kam se můžeme probojovat. Vzdávat se nebudu, naopak budu pracovat dál, abych se na příštím mistrovství mohla ukázat.

Ale přišla jste o zápas v reprezentačním dresu proti Islandu ve Zlíně. Není vám to líto?

Je. Ještě včera mi volal pan Poloz (asistent trenéra reprezentace – pozn. aut.), že chtěli, abych nakonec přijela. My se Zlínem za pár minut odjíždíme na turnaj do Polska. Bohužel to nešlo nijak skloubit. Nemůžu být na dvou místech v jednom čase. Trenéři se domluvili, že pojedu do Polska a v případě, že by bylo nutné, abych se za nároďákem dostavila, z Polska bych se vrátila zpět.

Na poslední chvíli jste se v létě nedostala ani na akademické mistrovství světa v Brazílii. Byla jste tehdy hodně zklamaná?

Byla jsem na soustředění v Praze a bohužel to nevyšlo. Mrzelo mě to dost.

Už to přebolelo?

Už se to nevrátí, ale za dva roky bude další šampionát, takže bude další šance, jelikož v té době budu ještě studovat. Ještě mám všechno před sebou.