Syn bývalého úspěšného závoďáka aktuálně patří k největším talentům českého motosportu, a i proto letos dostal šanci společně s dalšími dvěma kolegy startovat pod hlavičkou Autoklubu České republiky.

„Jako každý pilot rallye sním o závodění ve voze WRC, ale stojím nohama na zemi,“ konstatuje Cais, jenž v minulých dnech úspěšně absolvoval maturitní zkoušku.

„Cílem je propracovat se do kategorie R5 a snažit se být co nejvýše!“

Co vám učarovalo na motosportu?

Rychlost, adrenalin, vůně benzinu a týmová práce. Dřív jsem závodil ve sjezdu na kole, ale měl jsem vždy sen, že se jednou posadím do závodního auta. Určitě za to může i to že táta závodil, rovněž tak, že bydlím kousek od Zlína, který se pyšní nejkrásnějším a nejtěžším evropským závodem, Barum Rally. Dřív jsem jezdil sjezd horských kol, ale po zranění jsem přesedlal do vysněného auta, teď už ostatní sporty beru jako fyzickou přípravu.

Jaká je ideální průprava v mladším věku?

Určitě dobrá jsou motokáry nebo jakékoli odvětví motosportu – motokáry, buginy – které je možno dělat už od mala. Podle mě je ideální příprava pouze za řídítky kola, příprava byly světové závody na kole, kde jsem se naučil disciplínu, jak se fyzicky připravit a hlavně nic nevzdát.

Co byste poradil malým klukům, kteří chtějí být také automobilovými závodníky?

Nevzdat se svého snu a jít si za ním. Mě samotného by nikdy nenapadlo, že někdy rodiče povolí a do auta mě pustí. (smích)

Jak jste na tom se zraněními?

Už jich bylo mnoho. Z kola je to mnoho zlomenin – od prstů přes loket až po pro mě zatím nejtěžší čtyřčetnou zlomeninu klíční kosti, skrze kterou jsem musel na operaci. Lehká zranění byla na denním pořádku, v autě už mám kolem sebe bezpečnostní rám a doufám, že už žádná nepřijdou.

Nezakazuje vám maminka tento sport?

Strach má, ale věří mi a maximálně mě podporuje jako celá rodina a přítelkyně Daniela, za což jsem moc vděčný. Po úrazech na kole mě do nemocnic vozila vždy ona, takže si myslím, že je ráda za auta. (smích)

Kdo je váš vzor a proč?

Je jich více, hlavním je táta, který vždy při mně stojí a je mi velkou oporou. Dále Jan Kopecký, Jaroslav Orsák a Roman Kresta. Ze zahraničních Sebastian Ogier, ale nejradši jsem měl a mám Colina McRae, se kterým máme stejně narozeniny.

Váš otec Miroslav patřil k české špičce rallysportu. Radí vám hodně?

Moc, od táty mám vždy cenné informace k tomu, jak jedu, co dělám dobře, co ne a obecně vše spolu konzultujeme. Táta a Jarda Orsák, pod kterým jezdím a je mým mentorem, můžou za to, že mám tu možnost závodit na evropské úrovni a dělají vše pro to, abychom to posunuli ještě dál. Od obou mám vždy cenné rady, se kterými se snažím na trati pracovat a dosáhnout tak co nejlepšího výsledku.

Co vám z otcovy závodní kariéry utkvělo v hlavě?

Pamatuji si, jak jsem v každém servisu dostal ubrousky, byl čističem a byl strašně šťastný. Pamatuji si spíše střípky, byl jsem ještě malý. Na každé závody jsem moc těšil a tátovi nejvíc fandil.

Odstartoval jste druhou rallyovou sezonu. Jaká byla loňská a co očekáváte od té nadcházející?

Loňská se pro mě nesla v duchu učení. Po dvou závodech jsme přesedlali z cupového Opel Adamu do silnější kategorie a zbytek sezony jsem tedy jezdil s Peugeotem 208 R2. Učil jsem se jezdit na rozpis se spolujezdcem Ondřejem Krajčou, povedlo se nám udělat pár hezkých výsledků a na první sezonu se nám dařilo moc dobře. V nové vedle mě sedí Jindřiška Žáková, spolu jsme si na Rallyspritu Kopná odbyli premiéru ve vozu kategorie R5, kde se nám povedlo 2. místo absolutně. Cílem pro tuto sezonu je poznávat evropské tratě ve voze Ford Fiesta R2T.

Máte za sebou první závody evropského šampionátu. Jak jste zatím spokojen se sezonou?

Moc, z Azorských ostrovů jsem si přivezl mnoho zkušeností, poprvé jsem jel na mokru na šotolině a bylo z toho 5. místo v rámci kategorie, za což jsem moc rád.