„Trenér nás bral jako vyrovnané nahrávače, ale Petr je daleko zkušenější, reprezentant, osobnost, měl hru držet,“ říká Janouch. Jeden z nejtalentova­nějších českých nahrávačů však v závěrečné třetině základní části dostává čím dál tím více prostoru na hřišti. V posledním duelu v Brně přišel na palubovku v průběhu prvního setu a za stavu 12:17 při jeho podání Zlín výsledek, a tím i celý duel otočil.

Za dva a půl setu jste podával třiadvacetkrát. Taková čísla nejsou u nahrávačů příliš obvyklá…

Zrovna to přišlo a chytl jsem se na servisu. Povedlo se mi udělat několik čtyř– a více bodových sérií. Na začátku jsem dal ránu, pak už jsem cítil, že mi to jde a přihrávači z Brna byli trochu rozložení, takže jsem nemusel tolik tlačit.

Jasnou jedničkou je po celou sezonu Zapletal. Teď jste ale daleko vytíženější. Čím si to vysvětlujete?

Trenér Macek chce vidět, jestli mám na to, abych hrál více.

Vraťme se zpět o půl roku. Jak jste přijal zprávu, že vám přibude konkurence v podobě Petra Zapletala?

Hlavně jsem byl překvapený, ne naštvaný. Chystal jsem se na post jedničky. Všechno ale souvisí se vším. Přišel reprezentační nahrávač, o Zlínu se najednou začalo více psát a mluvit. Bral jsem to jako fakt. Bylo jasné, že tady nebude sedět na lavičce.

Jak spolu vycházíte? Chodíte k němu na rady?

Tak úplně to není. Normálně se ale spolu bavíme, na tréninku i po zápase. Vycházíme v pohodě. Navíc od té doby, co je tady, si přidávám v tréninku. Chodím na ně dříve, zůstávám po nich déle na hřišti, více posiluji.

Jakou nahrávačskou vlastnost byste si od něj vzal?

Volbu nahrávky v krizové situaci nebo důležitém momentu. To jde ale se zkušenostmi.

Kapitán týmu Marek Tomáš prohlásil, že Zlín má současného a budoucího reprezentačního nahrávače. Slyšel jste o tom?

Vím o tom a potěšilo mě to. (Smích.) Do národního týmu bych se chtěl dostat.

Trenér Macek je bývalým nahrávačem. Je to pro vás výhoda?

Poradí mi, za což jsem rád. Je sice při tom trochu impulzivní, ale beru to. A zpětně s ním vždycky souhlasím.

Co vám vyčítá?

Nic určitého jako blok, podání nebo obranu v poli. Jde o konkrétní situace, které jsem měl vyřešit jinak.

Forma mužstva je v novém roce kolísavá, prohráli jste i s týmy hluboko pod vámi, jako třeba naposledy doma s Ústím nad Labem. Kde hledat příčiny?

Proti slabším se hraje vždy hůře. Udržet si kvalitu proti takovým mančaftům je těžké a po celou sezonu nemožné. A je dobře, že slabší chvilky přišly teď. V základní části nejde o tolik jako v play off. Důležité bude zůstat v první trojce. Od šestého místa dolů jsou všechny celky podobné a záležet bude jen na nás, jak se na ně nachystáme.

Základní sestava není ustálená, nevadí neustálé změny?

Každý musí na tréninku odvést sto procent, protože nemá jistotu, že příště nastoupí od začátku. Máme vyrovnaný tým a taková konkurence je dobrá.

Hodně času strávíte za hřištěm, sledujete dění a říkáte si, co byste třeba udělal jinak?

Dívám se, a když pak nastoupím, tak se třeba snažím zapojit do útoku hráče, který předtím dlouho nesmečoval. Důležité je udělat nějakou změnu. V zahraničních ligách fungují statistici, kteří říkají trenérovi a ten pak nahrávačovi, kam dlouho nešel útok. Tohle tady v Česku není, i když se to pomalu rozbíhá. Je to tak lepší. Zvenku je hra úplně jinak vidět než ze hřiště.

Máte nahrávačský vzor?

Třeba Falasca se mi líbí, že nahrává z úplně propnutých rukou a rychle z prstů, jak je to technicky správné. Nejlepší světový nahrávač Grbić má zase za každého stavu chladnou hlavu, a když musí, tak umí zahrát.