„Za nás rodiče platili jen za tenisové vybavení a dopravu, vše ostatní – kurty a trenéry – měli členové zdarma. O tom si současná generace může nechat jen zdát,“ uvědomuje si hrdý tatínek a nyní již dědeček.
„V té době jsme měli i dceru na vysokoškolských studiích a to také nebylo zrovna ekonomicky snadné Nyní stojí tenis už v dětském věku obrovské peníze, v dorostenecké kategorii vše jde už do statisíců či milionů,“ upozorňuje Novák senior.
Jako většina sportem políbených rodičů začal svého syna vést k aktivitě od útlého věku.
„Od tří let se Jirka průběžně učil jezdit na lyžích, bruslích, žádný sport nám nebyl cizí. V šesti letech jsem u něj vysledoval vztah k míčovým hrám. Doteď umí s balonem leccos, kopat levou i pravou nohou, žonglovat,“ těší dnes 82letého univerzálního sportovce, jenž v mládí hrál na vysoké úrovni fotbal (I. liga dorostu – pozn. red.), ale tenis měl jako velký koníček.
Na vrchol dojde jen promile z nejlepších
„I proto jsem se synem od šesti let začal pinkat pálkový tenis s dřevěnou raketou. A když jsem viděl, že se k tomu umí postavit, o tři roky později již byl členem místního klubu a sám tenis upřednostnil před fotbalem, pro který měl také vlohy,“ potvrdil otec, jehož výkonnostní růst pochopitelně naplňoval pýchou.
„Ale pozor, že je někdo talent v deseti letech ještě neznamená, že dosáhne na samotný vrchol. Tam dojde jen promile z těch nejlepších,“ varuje před přehnaným optimismem a případným naplňování ambicí rodičů Novák.
Měl také štěstí, že v tehdejším Gottwaldově bylo jedno z deseti tenisových středisek mládeže.
„Byl jeho členem již v 11 letech a mohl tak hrát třikrát, čtyřikrát týdně pod dohledem kvalitních trenérů. Mimo to i já s ním rozvíjel jeho dovednosti, ale jen do třinácti let. Přesněji do okamžiku, kdy mě poprvé porazil,“ s úsměvem vzpomíná.
Že by se tenisem mohl živit a byl úspěšný, poprvé tušil až v Jirkových 17 letech.
„O jeho talentu jsem věděl dříve, ale měli jsme se synem dohodu: zkusit si profesionální tenisový chlebíček může až po střední škole. Do té doby se u nás doma vystřídali bafuňáři několika vrcholových středisek – z Jihlavy, Přerova či Prostějova. Vždy jsem odmítal, protože v osmdesátých letech v Gottwaldově byly velmi dobré podmínky pro tenis, mimo jiné se zde hrála druhá nejvyšší soutěž družstev, což bylo zásadní. Tehdy tolik turnajů jako nyní nebylo. Sotva polovina a vždy až po sezoně družstev,“ vzpomíná Novák senior, jenž se tenisu věnoval donedávna, kdy působil 22 let coby tenisový rozhodčí! „Díky kvalitnímu zázemí jsme tak nemuseli podstupovat stěhování do sportovních center, jako je tomu nyní.“
Vyvážená strava je nyní velmi důležitá
Alfou a omegou současné sportující mládeže je už i vyvážená strava. V dnešní době se hledí nejen na kvalitu a obsah potřebných látek, ale i na množství a správné dávkování.
„Za nás takové studie nebyly. Samozřejmě, že na stravu se také hledělo, ale jinak. Před zápasy jen lehká jídla, dále pak vyváženost a pestrost stravy. Jirkovi se jídlo nevážilo, neměl ani žádný speciální jídelníček,“ odmítá otec.
„Důležitější bylo, že Jirka i přes nemalou porci tréninků pracoval na sobě i ve volném čase. Měl doma švihadlo, činky, s balonkem si zpevňoval zápěstí, chodíval běhat kolem domu. Vždy sám od sebe, spíše jsme jej musel krotit,“ vzpomíná v minulosti i dlouholetý tenisový funkcionář.
A jaký je recept na úspěšné vychování talentu.
„Především to musí potomka bavit, ať má výsledky, nebo ne. Podstoupí řeholi, bude se snažit a chtít vyniknout. Míra talentu není rozhodující, ale je potřebná. Lendl neměl moc talentu, ale vydřel to,“ poukázal Novák na jeden z výrazných tenisových vzorů. „Musíte mít i štěstí, hlavně na zdraví. V neposlední řadě pak podporu rodičů a to nejen časovou, ale i finanční. V této nelehké době právě nedostatek jednoho z toho zabíjí mnoho talentů,“ cítí Jiří Novák senior.
