„Zhruba v šesti letech mě k tenisu přivedl otec, který jej chodil hrávat na Januštici. Já si zpočátku pinkal na zdi vedle správcovské boudy a na zdejším malém hřišti jsem začal hrát svůj první pálkový tenis," vzpomíná dnes 38letý úspěšný tenista, v minulosti pátý muž světového žebříčku, který ale v roce 2006 musel kvůli problémům s patou předčasně ukončit kariéru.

Očaroval vás tenis hned napoprvé?

Myslím, že ano. Tehdy byla jiná doba, každý byl rád, že může vůbec sportovat. Vždy jsem se těšil, když táta vyrazil na kurty a já mohl sbírat tehdy ještě bílé tenisáky a pak si zapinkat na zdi. Vždy jsem hrál tenis spíše s velkou chutí, než že by mě do něj někdo tlačil. Otec mi zamlada nechal v tomto směru volnou ruku. Dokonce jsem chodil do fotbalu, v zimě jsme lyžovali. K srdci mi ale ze všeho nejvíce již od malička přirostl tenis.

Zažil jste období, kdy jste chtěl seknout s tenisem?

To ne. Ale ve 12 letech jsem definitivně sekl s fotbalem, který mě úplně nenaplňoval. Samotná hra mě bavila, ale třeba v mladších žáčcích, když jsme hráli na celém hřišti, musel jsem čekat dvacet minut na balon. Cítil jsem se nevytížený, proto jsem inklinoval k tenisu, kde jsem byl pořád ve hře, byl více akční.

Na jaký velký úspěch z dětství si rád vzpomenete?

Z žákovských kategorií se mi nic velkého nevybavuje, spíše to nebyla žádná sláva. Možná i proto, že jsem se začal výrazněji prosazovat až v dorostu. Tehdy na rozdíl od kluků z velkých měst jsem hlavně v zimě neměl pro přípravu ideální podmínky. Já tehdy trénoval jednou dvakrát týdně v Želechovicích na parketách, občas ve sportovní hale, i proto to bylo takové nemastné neslané. Přesto jsem měl tenis rád a touhu vítězit. Výrazněji jsem se začal prosazovat až někdy v 16 letech, kdy jsem se dostal do finále mistrovství ČSFR. Až poté začala má kariéra nabírat lepší výsledkové parametry.

Jak se daří vašim dětem? Jdou ve vašich šlépějích?

Všichni se věnují tenisu, ale zpočátku dělali jako já i další sporty – kluci hokej, a nakonec se rozhodli pro tenis. Dcera to zkoušela také s volejbalem, ale nakonec zůstala u bílého sportu. Rozhodně jsem je do ničeho netlačil. Ale když viděli u mě, jak tahám rakety, tak s nimi také vyrostli. (Smích.)

Jste pro ně vzorem?

Spíše vnímám, že nyní je to naopak, což je na škodu. Hlavně okolí je pořád se mnou srovnává, a především ve věku vzdoru to moc nemají rádi, což se jim ani nedivím. Přitom já bych s nimi hrával každý den, ale oni nechtějí. Právě to srovnání je pro ně samotné kontraproduktivní. Pro mě je ale podstatné, že mají tenis rádi, chodí na tréninky a netrápí se.

Už dosáhly nějakých větších úspěchů?

Zatím nejezdíme nikam do zahraničí. Děcka hrají béčkové, céčkové turnaje v okolí Moravy, sem tam nějaký přebor republiky. Zatím podle žebříčků jsou spíše průměrní, což ale není přesné. Někdo totiž honí body a další se soustředí na výkonnost. Jestli to opravdu budou hrát na nějaké vyšší úrovni, se bude rozhodovat až za další čtyři pět let. Hlavu si tím nelámu. (Úsměv.)

Jak momentálně vypadá váš tenisový život?

Na sebe už nehraji nic. Loni jsem ještě hrál v Rakousku ligu nad 35 let, ale to byla spíše jen taková sranda. Potkávali jsme se zde se svými bývalými protihráči.

Nyní se již na stoprocentní úvazek věnuji trénování v Prostějově, kde mám na starost primárně pět hráčů. V době turnajů vypomáhám i ostatním, ale soustředím se především na předávání svých zkušeností mladým hráčům.

Loni jste trénoval největší juniorský talent Jirku Veselého. Proč došlo k rozchodu?

Spolupráce trvala od května do prosince a myslím si, že jsem odvedl kus práce. Ve světovém žebříčku Jirka poskočil z 550. místa na 250. a ukázal jsem mu, jak má dál pracovat. Pak jsem ale spolupráci ukončil já, protože bylo jasné, že další trénování by bylo pro mě hodně časově náročné, zejména cestování a další věci okolo.

Jaký je váš trenérský cíl? Dostal jste nabídku od někoho z první světové stovky?

To ne, ale dostávám nabídky od rodičů dětí z tuzemska. Jsem ale zaměstnancem pana Černoška, respektive prostějovského klubu. Zatím mě to naplňuje, nemám důvod cokoliv měnit.

V posledních letech i po skončení kariéry jste dost času trávil v zámoří. Podle posledních slov vnímám, že jste už zapustil kořeny na Moravě.

Já ale měl vždy zapuštěné kořeny tady, ve Zlíně nebo Prostějově. Do Států jsem cestoval hodně proto, aby se děti dobře naučily anglicky, což účel splnilo. Ale letos jsme už zůstali v Česku.

Jak často se vracíte do rodného Zlína, kde máte rodiče?

Z Prostějova to daleko sice není, ale spíše rodiče jezdí za námi. Pro pětičlennou rodinu je to jednodušší. Do Zlína se tak dostanu třikát čtyřikrát za rok.

Sledoval jste hokejové finále?

Rozhodně. Dokonce jsem osobně přijel na rozhodující sedmý zápas a bylo to něco neskutečného. Hlavně když Filip Čech vyrovnal na 3:3, stadion byl na zboření. Pak mi dokonce ukápla i slzička. Nedá se nic dělat. Doufám, že minimálně stejný úspěch kluci zopakují v další sezoně a titulu se dočkají. Zasloužili by si ho. Viděl jsem toho hodně, byl jsem na zápasech NHL a dalších špičkových sportů, ale poslední finále ve Zlíně bylo díky mému fanouškovství pro mě hodně emotivní zážitek.

Blíží se čas dovolené. Už víte, kam vyrazit?

Ne. Pro mě je nejlepší dovolená doma, ale ne na kurtech. (Smích.) Dvacet let jsem neustále cestoval, jedenáct měsíců v roce byl mimo Česko. Pro mě je nyní pěkná dovolená někde tady na chatě. Nejsem totiž typ, který by si jel lehnout do Chorvatska k moři. Rád trávím dovolenou aktivně.

Chystáte se tedy poznávat krásy Česka a Slovenska, které asi nemáte zcestované, že?

Ba naopak, mám. Za mlada jsme totiž s rodiči jezdili jenom sem, do kempů a chatek. Proto si myslím, že mám Česko a Slovensko dobře zmapované. Cestovat do zahraničí jsem začal až od šestnácti sedmnácti let.

Váš mateřský klub oslavuje 90. narozeniny. Co byste mu popřál?

Ještě minimálně desetkrát tolik úspěšných roků. Já na Zlín nedám dopustit, protože jsem zde vyrostl, naučil se tady hrát tenis. Mám absolutně zlínskou krev. Ve všem fandím Zlínu, ať je to sport, nebo kulturní akce. I proto jsem nečekal ani minutu, abych na oslavách potvrdil svou účast, pouze jsem to musel časově skloubit.

Vše je zde perfektní. Moc dobře si pamatuji výstavbu zdejšího areálu, kde ještě můj táta to dělal v akci Z. Když se podívám, co se za těch třicet let na Vršavě vybudovalo, musím smeknout. Pořád to zde roste, vzniklo zde špičkové tenisové zázemí. Opravdu to zde dělají dobře, nevidím žádnou chybu. Ve Zlíně již mohou odmalička vyrůstat špičkoví hráči.

JIŘÍ NOVÁK

Narozen: 22. březen 1975 ve Zlíně. Ženatý je od roku 1999 s Kateřinou, má tři děti: Jakuba (nar. 1998) a dvojčata Kateřinu a Jiřího (2001).

Profesionálním tenistou byl od roku 1993. Hraje pravou rukou, obouručný backhand a jeho největší zbraní je servis a tvrdý backhand po lajně.

V průběhu své kariéry vyhrál 7 turnajů okruhu ATP ve dvouhře a 18 ve čtyřhře. Šest let byl nejvýše postaveným českým tenistou na světovém žebříčku ATP, nejvýše na 5. místě (21. října 2002).

Jeho oblíbeným povrchem kurtů byla antuka. Přesto v roce 1999 překvapivě porazil v 1. kole Wimbledonu Švýcara Rogera Federera. K prosinci 2012 byl jediným tenistou na světě, který porazil ve dvouhře Davisova poháru Španěla Rafaela Nadala, když nad ním zvítězil v 1. kole Světové skupiny roku 2004 v Brně. Jeho bilance v Davis Cupu je skvělá – 27:7. Šestkrát za sebou byl v Anketě Zlatý Kanár vyhlášen nejlepším tenistou ČR.

S profesionální kariérou skončil kvůli zranění paty v roce 2006, nyní trénuje tenisové skupiny v Prostějově.

Jak se stát tenisovou star?

Pravidelně zlínský tenisový klub dělá zkraje roku nábory do tenisových školiček. „Naučit se ale tenis mohou děti i nyní, během letních prázdnin, kdy po celou jejich dobu pořádáme týdenní příměstské tábory zaměřené na tenis. Ty probíhají pod dohledem našich trenérů a patronem celé akce je právě Jiří Novák. První turnus startuje první červencový týden. Bližší informace získáte ve zlínském areálu Vršava," upřesnil prezident klubu Milan Kalus. 

I na učňáku dostal zaracha

Jirka, největší tenisový klenot klubu, u nás tenisově rostl v době, kdy jsme otevírali tréninkové centrum mládeže. Jeho začátky ale nenasvědčovaly, že by to měl dotáhnout až tak vysoko. Měl talent jako další děti, ale úspěchu dosáhl především díky svým přísným rodičům a vlastnostem, jako je nezměrná vůle, pracovitost, cílevědomost. Výrazněji se ale začal prosazovat až v dorosteneckém věku, také jeho přechod do střediska vrcholového sportu přišel „až" v 17 letech, kdy i na naše doporučení dal přednost Prostějovu před Přerovem.

A jaký byl Jirka? Vždy zodpovědný a ukázněný, tvrdou ruku nad ním držel zejména otec. O mnohém vypovídá i tato úsměvná historka, kdy mi volal jeho otec a zrušil jeho trénink slovy: Dostal špatnou známku, Juráš má zaracha. A to už chodil do Otrokovic na učiliště!

Pevně věřím, že Jirka nezůstane naším jediným největším klenotem zlínského tenisu a třeba již někdo ze současných mladých talentů jeho úspěch minimálně zopakuje.

Milan Kalus, prezident TK SK Zlín

Chtěl být bubenistem nebo tenistem

Nejen velká míra talentu a vůle, ale v neposlední řadě přísný otec Jiřího senior se podepsali na úspěšné tenisové cestě Jiří Nováka juniora.

„Vždy jsme jej doma drželi zkrátka a po pravdě si moc netroufal, měl ze mě respekt. Jirka byl poslušný bezproblémový syn, ale jak už to bývá, pouze v pubertě mezi 12. a 15. rokem s ním byly trošku problémy. Teď se mu to ale vrací i s úroky, neboť nyní on sám možná ještě více bojuje se svým 15letým synem Kubou než já tehdy s ním," směje naoko škodolibě otec, který se o synových plánech a cílech pro život dozvěděl velmi brzy – v jeho sedmi letech.

„Tehdy na otázku paní učitelky, čím by chtěl být, na papírek napsal jasně – bubenistem nebo tenistem," vzpomíná, jako by to bylo včera, Jiří Novák senior, v minulosti také dobrý všestranný sportovec.

Přestože synovi v rozvíjení hodně pomáhal, nikdy nečekal, že by se mohl jednou stát pátým hráčem světa. „Ani ve snu jsem si nepřipouštěl, že by byl profesionálem na takové úrovní. Již v žákovských letech ale viděl, že má velkou míru talentu. I když tehdy v technice úderu nevyčníval, dokázal zahrát neskutečné balony, i z břucha. Poznal jsem, že má zlatou ručenku," směje se.

„Důležitá pro jeho kariéru byla také cílevědomost. Co podstoupil mimo oficiální tréninky, bylo obdivuhodné. Nic neošidil, když měl chvilku volna, pořád na sobě pracoval. Chvílemi jsem si myslel, že to i přehání," přiznal tatínek.

„V rozvoji své kariéry měl i kliku, že zrovna v jeho 11 letech ve Zlíně vzniklo jedno z jedenácti tehdejších tréninkových středisek, to mu dalo hodně. Když mě přesvědčil, že tenis je opravdu jeho životní cíl, snažil jsem se mu maximálně jeho cestičku stlát."

Hodně smutný pak byl, když jeho syn musel kvůli vleklému zranění paty předčasně ve 31 letech ukončit kariéru. „Ještě rok dva mohl hrát na nejvyšší úrovni. Na druhou stranu se mu ale zranění vyhýbala. Když pominu virus, který jej před daviscupovým zápasem schvátil v Austrálii, zranění a vážnější nemoci se mu vyhýbaly. Prostě byl dobře udělaný," poznamenal stále usměvavý Jiří Novák senior, který v červenci oslaví 75. narozeniny.

„To se neví, ale kromě tenisu byl Jirka šikovný i na kopanou. V osmi letech byl tehdejším šéfem fotbalu ve Zlíně suverénně vybrán do výběrové třídy a na rozdíl ode mne, bývalého brankáře, uměl výborně hrát levou i pravou. Svůj fotbalový um ještě nyní předvádí v dresu Hané Prostějov," doplnil.