Vždyť se na světovém tenisovém okruhu pohybuje přes dvacet let! „Uvidím po posledním turnaji a situaci zvážím v příštích dnech. V tuto chvíli je to padesát na padesát,“ přiznává specialistka na čtyřhru, kde jí aktuálně v žebříčku WTA náleží 61. příčka.

Přitom nový ročník rozjela na výbornou, ale po slibných výkonech a výsledcích zasáhl covid.

„Je to velká škoda, úvod se mi povedl. Po grandslamu v Melbourne jsem uhrála kolo i v Petrohradě a v Monterey jsem vypadla až v semifinále. Dál jsem měla pokračovat sérií turnajů v Americe, ale koronavir vše zastavil už v mexickém Irapuatu,“ posteskla si zkušená tenistka, která po letním restartu sezony absolvovala už jen 5 turnajů, tři v tuzemsku a ten poslední v Ostravě. Naposledy přitom vyhrála na konci srpna, což asi také hráči nepřidá na náladě.

„Teď je to jen takové látání z měsíce na měsíc. Nikdo neví, který turnaj se uskuteční či neuskuteční.“

Koronavirová epidemie váš zastihla v Mexiku. Byl na jaře návrat domů složitý?

Ani ne. Cestovala jsem z bezpečné země, v ten čas bylo nakaženo jen devět lidí v celé zemi, hranice byly ještě otevřené.

I přese všechno jste se udržela ve čtyřhře v první stovce, na skvělé 61. příčce. Jak vnímáte toto umístění?

Naštěstí se zmrazilo bodování, od března můžete jen body nahrazovat, ne ztrácet. Popravdě své umístění nyní ani nesleduji, je prakticky stejné, jako na jaře.

V létě jste se hned dvakrát představila na turnajích v Praze, nyní naposledy na prestižním klání v Ostravě. Proč?

Upřednostňovala jsem turnaje doma v okolí. Na podzim jsem měla hrát US Open, ale chtěla jsem minimalizovat riziko nakažení, proto jsem odmítla. Domácí podniky byly výborně zorganizované, ten v Ostravě patřil po všech stránkách mezi absolutní topku, prostě špičkový.

Ale byl bez diváků. Jak se hraje v takovém prostředí?

Hrozně a je to velká škoda. Do Ostravy získali takový podnik a prakticky nikdo další jej na vlastní kůži nemohl okusit. Je to velká škoda, ani nikdo z mých známých tam nemohl být. S fanoušky by měl turnaj jiný rozměr, byly zde světové hráčky, ale s tréninkovou atmosférou.

Jak moc ovlivňuje komorní prostředí váš výkon?

Mě i starší hráčky hodně. Nejsme zvyklé na tuto zvláštní atmosféru bez fanoušků, rozkouskovanou sezonu s pár turnaji. Tenis děláme pro emoce, ty nás kolikrát ženou kupředu. Komorní prostředí bylo hrozné. Bylo to jako na tréninku, jen se vše počítalo. Líbilo se mi, že v Paříži to bylo jiné. Alespoň pár stovek fanoušků bylo také bezpečně roztroušeno v hledišti. Tato varianta je přijatelnější, více to připomínalo velký tenis.

Jaké to bylo žít v bublině?

Popravdě od léta to není nic nového, všude ji máme. Čím větší turnaj, tím je vše striktnější. Zatímco na turnajích ITF nic takového neexistuje, ani testování není povinné, tak třeba v Paříži a na US Open jste testována i dvakrát během 48 hodin! V Ostravě byla z pohledu bezpečnosti nastavena laťka hodně vysoko. Prakticky pořád vás testují, což nebylo moc příjemné, ale alespoň můžeme hrát a dělat, co máme rády! Ano, je otravné, když nemůžete celý pobyt nikam jinam než kurt a hotel. Všichni vás hlídali, nemohla proklouznout ani myš. Vše bylo hodně striktní, roušky a dezinfekce jsou na denním pořádku. Z pohledu koronaviru jsem se cítili v Ostravě bezpečně, bylo zde nulové riziko a mohlo se tam hrát hodně dní před turnajem a i po něm. I proto tam dlouho zůstala spousta hráček i po vyřazení.

Sezonu byste měla zakončit v Linzi, kam koncem týdne odjíždíte. Jaké ambice budete mít?

Ty nejvyšší, vyhrávat. (smích) Jsem domluvená se Švýcarkou Jil Teichmanovou, ale řada hráček se z obavy z nakažení koronavirem stále odhlašuje. Chci si poslední turnaj sezony užít a nejlépe mile překvapit. (úsměv)

Je téma covid stále hlavním mezi hráčkami?

Tak tomu bylo po letním návratu na kurty. Nyní je i samotný osobní kontakt mezi hráčkami hodně omezen. Pár slov prohodíme třeba u oběda, ale každý si hlídá vlastní bezpečí. Já osobně jsem na akcích vždy ve větším kontaktu jen s trenérem a tenisovou partnerkou. I přese všechno se totiž v průměru na turnaji objeví jedna až dvě hráčky pozitivní na covid.

Jak jste se dostávala do tempa po jarní koronapauze? Jak moc se na vaší výkonnosti podepsala?

Podepsalo se to na všech. Některé hráčky, jako ty z Austrálie, Anglie, Indie nebo některé Číňanky, doteď nejezdí na turnaje. Turnajů je opravdu málo, ale na to jsem se již mentálně přeorientovala. Ale doma jsme nezahálela, alespoň jsem v létě měla více času na svou akademii tenisu ve Hvozdné. Všechno zlé je pro něco dobré!

Není vám líto nastupující tenisové generace, která je aktuálně hodně omezená?

S trenérem jsme to nedávno řešili. Asi jsme zažili nejlepší dobu, zlaté časy, kdy jsme nejen mohli jezdit bez většího omezení, ale vedle tenisu jsme měli možnost poznat i dané destinace. Moc si nyní nedovedu představit, že člověk bude asi dva roky jezdit po podnicích, bez emocí, bez poznání. Lituji také začínající tenisovou mládež, která nyní nemá šanci dělat potřebné objemy přípravy. Budou to mít strašně těžké. Na všech sportech se koronavirus podepíše.

Jak se nyní vlastně připravujete? Venku?

Ano, dokud nepršelo, bylo to dobré, dalo se venku dobře hrát. Pracuji ale také na kondici a dělám kompenzační cvičení. Výhodou je, že už nemusím nahánět objemy, jak by měly začínající hráčky, ty to mají horší. Já se nyní hlavně udržuji v kondici. A i když mi nyní nepřeje počasí, hrát tenis za týden nezapomenete. (úsměv)

Jak tedy po Novém roce?

Opravdu ještě nejsem zcela rozhodnutá. Za současných koronavirových omezení je to složité a těžké. Pár hráček už ukončilo kariéru, další o tom vážně uvažují, ale nechtějí skončit v tomto zvláštním čase, bez diváků. Proto vyčkávají, asi jako já. (úsměv) Kdybych pokračovala, bylo by dobré zvážit přípravu v jiném než českém prostředí. V tomto případě bych hledala nejlepší destinaci pro tenis a přípravu. Každopádně epidemie podle všeho ovlivní i další program a turnaje další sezony. Nikdo neví, jaký bude kalendář, jak se dostane na daný turnaj. Těch otazníků je mnoho, na druhou stranu si každý rád zahraje, lepší než sedět doma!