„Barumka je ale jediná soutěž, kde startuji pravidelně. V nejlepším se sice má přestat, ale i za rok na jubilejním 50. ročníku nechci chybět,“ slíbil svým fanouškům 37letý úspěšný závodník, mimo jiné vicemistr Evropy mezi dvojkolkami z roku 2010.

„Poslední dva roky má přednost má devítiletá dcera Klárka, která se úspěšně věnuje motokárám, hlavně tato sezona je z říše snů. O víkendu dosáhla na slovenský titul, nyní bojuje o stříbro v českém šampionátu,“ hrdě konstatuje Tlusťák, který ještě žije jeden sen.

„Aby si vyzkoušela jako já Barumku. Ještě si nějaký pátek bude muset počkat, ale je to reálné,“ dodal s úsměvem hrdý otec, jenž letos vyrazí vstříc nástrahám Barumky ve Škodě Fabia R5 se startovním číslem 26.

Letos jste načal 20. závodní sezonu. Byl to váš cíl tak dlouho závodit?

Na začátku kariéry, kdy jsem na Barumce startoval s číslem 123, mě vůbec nenapadlo, že bych zde mohl závodit dvacetkrát. První sezona byla hodně klučičí, peníze se sháněly složitě. Ale moc jsem chtěl závodit a splnit si sen. Když se podívám zpět, bylo to krásné. O patnáctileté kariéře mezi špičkou se mi nesnilo.

Kam se za 20 let posunula Barumka?

Strašně daleko. Začněme tím nejzásadnějším, a to je bezpečnost. Tratě jsou podobném, ale organizace, zajištění a opět bezpečnost zcela jiné. V mých začátcích nebylo téměř omezení tréninků, najížděly se tratě se závodními auty, nikdo neměřil rychlost. Postupně se vše měnilo, většinou k lepšímu, někdy k horšímu. Nyní paradoxně při trénincích policie hlídá a měří závodníky, ale nás nechytí, protože nás hlídají GPS, kdy si nikdo nedovolí cokoliv zkoušet. V pasti končí místní, což je smutné.

Jak se vám bude závodit, když ve stejný čas pojede dcera důležitý závod v Chebu?

Asi složitě. Pojedu naplno, ale na dálku a přes telefon budu sledovat její výkony. Už mi to docela dává sežrat, když mi říkala, že asi stejného výsledku jako ona na Barumce nedosáhnu, do třetího místa to opravdu nevidím.

Jaké tedy máte ambice?

Loni jsme byli dvanáctí absolutně, dobře jsme se poprali s pneumatikami. Pokud bude pěkné počasí, nebude snadné se dostat mezi patnáctku nejlepších. Opakuji, že se závoděním už spíše bavím, proto jsem jel letos do Litvy zajezdit si na sněhu a na Kopné startoval s WRCéčkem. Poslední dobou se jede strašně velké tempo s velkým rizikem, ale i tak bude první desítka pro nás velkou výzvou.