„Snažím se jim vysvětlit, jak to má správně vypadat. Chci, aby se vyvarovali zbytečných chyb, které jsem dělával na začátku já,“ pronesl 36letý zlínský rodák, který převzal nad premiérovým čtyřbojem otrokovického mítinku patronát.

Nesvrbí vás ruce a nohy, nechtěl byste si ještě zazávodit?

To víte že ano. Ale už jsem velký kluk, takže je nechám svrbět. (Smích.)

Užíváte si role trenéra?

Nevím, jestli „užívat“ je správné slovo. Člověk je jako trenér takový bezruký, beznohý. Můžu poradit, ale zbytek musejí kluci zvládnout sami.

Co kondice? Udržujete se ještě?

Ne, mám málo času.

Jaké kluky máte ve své skupině?

Na tréninku jsou dobří, ještě to ale musejí prodat na závodech.

Kdo z nich bude další Dvořák nebo Šebrle?

Těžko odhadovat. Nerad bych někoho jmenoval. Většinou je to totiž tak, že se vyšvihne ten, do něhož by to člověk neřekl.

Desetiboj je specifická atletická disciplína. Co rozhoduje, jestli bude závodník úspěšný či ne? Talent, nebo píle?

Raději bych říkal předpoklady než talent. V desetiboji je důležitá hlavně pracovitost. A většinou je to tak, že méně talentovaní jsou pracovitější než ti, co mají předpoklady. Snažím se kluky motivovat, aby je desetiboj především bavil. Snad z toho něco bude.

Prý jste měl co do činění se vznikem otrokovického čtyřboje…

Můj nápad to nebyl. Jenom jsem se s kluky okolo mítinku bavil, že by bylo dobré ho udělat. Třeba tím získá na popularitě a rozjede se. Čtyřboj má své kouzlo. Atleti si zaběhnou překážky, skočí do výšky a dálky, zvládnou kouli.

V Otrokovicích jste počtvrté. Čím si vás mítink získal?

Pocházím kousek odsud, ze Zlína, takže je to pro mě domácí mítink. Úžasné je, že si lidé mohou v téhle hale v klidu zazávodit při pěkné atmosféře.

Co říkáte na to, že dálkaři tady skáčou netradičně proti zdi? Nevadí vám to?

Když je člověk připravený a zdravý, tak z toho žádný blok mít nemusí. Před čtyřmi lety jsem laboroval se zraněním lýtka, takže jsem měl starost doběhnout k desce a odrazit se proti zdi bylo nad mé síly. Pořadatelům jsem pak řekl, aby na zeď nalepili alespoň nějakou tapetu s krajinkou, abychom skákali do krásna. (Smích.)