„Cílem je opět se probojovat do play-off. Jsem maximalista a mým snem je dostat se v něm třeba až do semifinále. V našich podmínkách by to byl stejný úspěch jako pro nejlepší kluby v Česku získat titul," pousmál se 48letý hlavní trenér Karel Ševčík, bývalý úspěšný hokejový a in-line hokejový gólman Zlína.

Během krátké etapy toho v Otrokovicích stihl dosáhnout hodně. Z pozice trenéra žáků se rychle vypracoval na post šéftrenéra, následně člena výkonného výboru a loni i asistenta trenéra superligového seniorského týmu.

„Ale nikde jsem se netlačil. Prostě jsem pracoval, jak jsem nejlépe dovedl a vše další vyplynulo ze situace. I proto si už od září mimo jiné dělám superligovou trenérskou licenci. Není to snadné, ale jsem bojovník," pousmál se milovník téměř všech sportů a pětinásobný český šampion v in-line hokeji.

Kdy jste se dozvěděl o konci Pavla Gofroně? Byl jste jeho pravá ruka. Tušil jste to?

Vůbec ne a dozvěděl jsem se to paradoxně asi jako jeden z posledních. Něco tušit a dávat si do souvislostí jsem začal v závěru sezony, kdy Pavel z pracovních důvodů už nemohl absolvovat poslední duel s Mladou Boleslaví. V práci totiž povýšil a musel služebně mimo republiku. A asi před třemi týdny jsem se přihlásil do klubového výběrového řízení na trenéra áčka a zde jsem se tuto informaci oficiálně dozvěděl. Ale více jsem nepátral, naopak. I coby člen výkonného výboru jsem se po podání přihlášky v tomto směru spolurozhodovat stáhl, abych výběr jakkoliv neovlivňoval.

Jak dlouho jste se rozmýšlel podat a přijat trenérskou nabídku? Přemlouval vás k tomu někdo nebo naopak odrazoval?

Zúčastnit se konkurzu bylo pro mě přirozeným vývojem, mám vizi a plán, jak posunout tým dále. Než jsem ale podal přihlášku, sešel jsem se interně s klíčovými hráči týmu a až s jejich podporou jsem do toho šel.

Co zásadního chcete změnit?

Hlavně přidat herní systémy. Tým byl i loni fyzicky dobře připraven, ale v dnešní době jen jeden systém je málo. Hlavně kvalitní soupeř jej dokáže rychle přečíst. Naopak my musíme být více variabilní, každá formace musí mít nějaký systém a dokázat jej v průběhu hry i měnit. Bez znalosti a pestrosti systémů je těžké už v jakémkoliv sportu na vrcholové úrovni uspět.

Proč se Panterům zatím nedaří prolomit medailové brány?

Zatím nemáme tak vysokou herní kvalitu. Zatímco my máme pět šest špičkových florbalistů, ta nejlepší družstva jich mají o něco více. Je to dáno i regionem a florbalovou tradicí. U nás je menší. Vše je o sportovní pyramidě. Když mají například na severu Moravy v žáčcích okolo sta žáčků, je pravděpodobnější, že najdou talent než my s pětadvaceti na startu. My se proto musíme rozhlížet v celém regionu a hledat talentované hráče. Už nyní jich pět šest ve věku okolo 20 let budeme zkoušet. To je cesta, jak situaci zlepšit. Mít na všech postech konkurenci, to je základ úspěchu.

Opravdu se podařilo klíčové hráče osy týmu udržet?

Ano a jsem za to šťastný. Není tajemstvím, že se konkurence, hlavně ta na Moravě, snažila ulovit gólmana Michajloviče a obránce Michala Nagyho. Velmi si vážím, že se rozhodli zůstat, že je srdíčko udrželo u Panterů.

Otazník ale visí nad matadorem Vaňkem, který chce skončit kariéru. Jak to vidíte u něj?

Co mám informace, chce si dát pauzu, stejně jako uvažuje, že by odehrál ještě jednu sezonu. Zatím jsem jej nekontaktoval, musí to uzrát v něm samém. Za mě bych byl strašně moc rád, kdyby pokračoval, a on to ví. (úsměv)

Budou Panteři v létě hledat posily?

S vedením jsme se shodli, že nikoho nakupovat nebudeme. Raději peníze investujeme do mládeže a rozvoje talentů. Zde vidíme větší perspektivu, sázet na vlastních odchovance a jejich srdíčko ke klubu.

Už máte jasno o kapitánovi?

Ano, bude jím opět Karel Ťopek. Je totiž přirozený lídr kabiny, má respekt, a to je zásadní. Nechci nic měnit a druhý květnový den začínáme naplno s letní přípravou. Měl bych v ní mít více než třicet hráčů, což je skvělé.