„Už pět let se nám zde daří postupně posouvat klubovou laťku výš a výš, toto finále je pro nás další výzvou. Líbí se mi, že jsme to všichni pojali vážně. V přípravě jsme nic nepodcenili a pro větší klid si všichni vzali volno," potvrdil zkušený útočník Panterů Jaroslav Vaněk, který je společně s Karlem Ťopkem jediným v týmu, který si pohárové finále zahrál.

„V roce 2005 v dresu Vítkovic to ale dobře nedopadlo. V nedalekém Hluku jsme se Střešovicemi prohráli 4:7. Bolelo mě to o to více, že utkání sledovalo hodně mých známých," vzpomíná 29letý florbalista. „Na finále ale mám nádherné vzpomínky. Den předtím se vyhlašoval florbalista roku, vše bylo ve sváteční atmosféře," popsal.

Aby si podruhé v kariéře mohl zahrát pohárové finále, šel na krev a ještě v minulých týdnech zintenzivnil své úsilí o návrat na florbalové palubovky. Kvůli zraněnému kolenu z letního Czech Openu totiž teprve před týdnem sehrál extraligový duel. Po dlouhých osmi měsících!

„Moc dobře vím, že je to pro mě jeden z posledních vrcholů, o to větší motivaci mám ještě vyhrát nějakou trofej. A protože po sezoně asi skončím, rád bych zlatou pohárovou tečku," přiznal tahoun a velký srdcař otrokovického týmu.

Pro možnost splnit si jeden z posledních snů dokonce odmítl jít na operaci zraněného kolene (poraněný meniskus, křížový vaz).

„Našel jsem specialistu – pana doktora Surého, který mě přesvědčil, že na plastiku nemusím jít, pokud se budu držet jeho rad. Začal jsem intenzivně posilovat stehenní sval, dělám sto padesát dřepů denně a ejhle – poslední dva zápasy ukázaly, že se dá hrát i s tímto handicapem," těší se z restartu své florbalové kariéry Vaněk.

„Jsem přesvědčen, že kdyby hokejový reprezentant Tomáš Hertl objevil mého lékaře, tak nemusel jít hned na operaci a stihl by i olympiádu v Soči," dodal s úsměvem.

Motivace v úterý uspět je velká i pro finálového protivníka, který rovněž prahne po premiérovém zisku poháru. Navíc z dlouhodobého hlediska je druhý tým extraligy ve statistikách vzájemných duelů výrazně úspěšnější.

„Mladá Boleslav je silný celek, který má v každé řadě reprezentanta. Takový ještě pravidelně porážet asi neumíme, ale porazit ano. A to je právě naše výhoda finále hraného na jedno utkání. Stát se může cokoliv," zvedl prst Vaněk, podle kterého právě bojovnost, plnění taktických pokynů a nasazení budou muset zdobit hru Panterů.

„Pouze výkon na hranici našich možností v kombinaci s dalšími faktory, jako jsou srdíčko, radost ze hry a týmový duch, nám mohou pomoci k vytouženému prvenství," dodal.

V neposlední řadě budou motivující i peníze. Prize money jsou už i v této doplňkové soutěži velmi zajímavé. Zatímco vítěz mužské části bere sto tisíc korun (v kategorii žen 50 tisíc), poražený získá třicet tisíc (15 tisíc).

„Moc dobře víme, jak velké náklady měl klub za celou sezonu s pohárem a ani výhra je nepokryje. Je tedy dobře, že nám hráčům nic nedají, peníze by nám jen zkazily charakter," se smíchem konstatoval Vaněk.

Nečekaným handicapem pro Pantery bude divácká podpora. Velká vzdálenost a večerní termín v době pracovního týdne odradily řadu jejich příznivců absolvovat dlouhou, téměř čtyř set kilometrovou cestu.

„Je to velká škoda. Ale dozvěděli jsme se, že nám budou společně fandit z jedné otrokovické restaurace. Uděláme vše pro to, abychom naše příznivce nezklamali," slíbil Jaroslav Vaněk.