„Běhám za sebe, a tak si to užívám,“ přiznává mladík, který na jaře zaběhl svůj nejlepší půlmaraton. Mladý atlet se kromě běhu věnuje i lezení a programování. O víkendech ho zase lidé mohou vidět na startech běžeckých závodů nebo v cíli triatlonů, kde je podporou svému otci.

Nedávno jste se vrátil z rodinné dovolené. Jak takový odpočinek u sportovně založených Vabroušků vypadá?
Jako na všech dovolených samozřejmě i aktivně. Téměř každý den jsme si zaběhali. Vybíráme si hlavně zajímavé možnosti – třeba výběh Vesuvu v Neapoli nebo kopce s kilometrovým převýšením nad Kotorem. Když jsme na písečné pláži, tak vždy vybíháme naboso.

Odpočinul jste si vůbec?

Samozřejmě. Naběhám sice zhruba to co doma, ale na dovolené odpadá škola. Takže je to pohoda. (úsměv)

V kolika letech jste se rozhodl, že budete vrcholovým sportovcem?
Nikdy jsem se tak nerozhodl. Prostě rád běhám a systematicky trénuji. Za vrcholového sportovce bych se však nepovažoval.

A jak na vás reagují lidé na závodech, dá se vůbec vystoupit ze stínu otce?
Otec se věnuje dlouhému triatlonu a ultramaratonům, já běhám trati do půlmaratonu. Takže v maximálním závodním nasazení se míjíme. Závody, které spolu běháme, jsou pro něj jen tréninkem. Zodpovědnost necítím, závodím sám za sebe.

S otcem se tedy některých závodů zúčastňujete společně. Je pro vás spíše mentorem, nebo soupeřem?
Určitě je více mentorem. Když je potřeba, rozběhne tempo a pak sám zpomalí. Rádi si mezi sebou i z hecu zazávodíme. Dřív to bylo vyrovnané na pěti kilometrech, loni na deseti a letos už bych ho rád porazil i na nějakém podzimním půlmaratonu.

Chystáte se v budoucnu závodit i na větších distancích a ve všestrannějších triatlonech?
Pár triatlonů už mám za sebou a pár si jich určitě ještě vyzkouším. Ale jen jako zpestření tréninku a bez výrazných ambicí na výsledek. Naopak bych se v budoucnu rád posunul na tratě maratonu a také ultramaratonu. Za pár let bychom si s taťkou chtěli společně zaběhnout i nějaké delší závody dvojic typu Horská výzva nebo Beskydská sedmička.

Mimo běžecký sport se věnujete také lezení. V této disciplíně máte nějaké větší ambice?
S lezením jsem začal až v šestnácti letech, takže na závodní ambice je už určitě pozdě. Velmi mě to ale baví a daří se mi zlepšovat. Mým cílem není soutěžit s ostatními jako v běhu, ale dávám si postupné mety, ještě letos bych rád zdolal obtížnost 8 UIAA ve zlínském Vertikonu.

Letos vám je osmnáct let. Zbývá vám mimo školu a trénink i čas na jiné aktivity?
Asi nejvíc času věnuji programování, vývoji mobilních aplikací a rozjíždím online kurzy pro veřejnost. Na to si najdu pár hodin každý den.

Na jaře jste zaběhl svůj výrazně nejlepší půlmaraton. Dal se progres předpokládat vzhledem k tomu, že s přibývajícím věkem sílíte?
Mým cílem je běhat celý život a pokud možno bez zranění, takže máme trénink rozplánovaný dlouhodobě. Na všech tratích od osmi set metrů do jednadvaceti kilometrů se mi průběžně daří zlepšovat osobáky.

Jaké si kladete cíle do budoucna?
I nadále se zlepšovat a během se převážně bavit. Když u toho občas porazím všechny soupeře, tak to bude super!

JAN NAVRÁTIL