,,Závod konaný v národním parku Durmitor na severu Černé Hory byl zatím ze všech 199 Ironmanů, které mám v kariéře za sebou, jednoznačně tím nejextrémnější a nejnáročnějším. Z 50 startujících z 22 zemí v limitu do cíle v nadmořské výšce 2250 metrů doběhli jenom pouze 3 medailisté. Dalších 11 Ironmanů dokončilo nižší variantu. A to bez závěrečného čtyřkilometrového výstupu černou sjezdovkou. Ze čtyř žen nestihla limit ani jedna, včetně Češky Sandry Kocúrkové,“ prozradil Petr Vabroušek.

Ten extrémní podnik na Balkáně představil. ,,Úvodní 3,8kilometrové plavání probíhalo potmě s dobře osvětlenými bójkami v ledovcovém jezeře Black Lake. Nicméně pořadatelé na kajacích a diváci na břehu byli osvětlení také, což značně ztěžovalo orientaci. Voda měla 12 stupňů. 187 kilometrů cyklistiky s převýšením 3600 metrů se jelo v kopcích národního parku. Na jejím začátku byl mínus 1 stupeň, postupně se teplota zvedla na 9 stupňů. Závěrečný maraton s převýšením 2900 metrů se běžel po vysokohorských trailech. Velká část běhu se odehrávala při sněžení v nadmořské výšce 2000 metrů až 2380 metrů. Traily byly hodně náročné, proto šlo spíše o lezení, než o chůzi, nebo běh,“ přiblížil prostředí malenovický železný muž.

Ironman z předměstí Zlína se brzy probojoval do čela. ,,Z vody jsem šel první těsné před Zimmermanem. Na kole mi pak asi dvě hodiny trvalo, než jsem Němce setřásl. Ale podle support vozidel jsem věděl, že soupeři nejsou daleko. Proto jsem udržoval hlavně do kopců svižné tempo a do druhého depa jsem dojel se zhruba patnáctiminutovým náskokem před Francouzem Boisgontierem,“ upozornil Vabroušek, který si vedoucí pozici nenechal vzít ani v závěrečném běhu.

,,Úvodních 10 kilometrů s převýšením zhruba 400 metrů nás ještě doprovázeli naši supporti. Francouz se na mně lehce dotahoval a oba jsme šli na maximum v tempu 6 minut na kilometr i do prudkého kopce. Postupně jsme odbočili do hor a začala ta pravá divočina, kde dalších třiadvacet kilometrů nebyla na trati možnost občerstvení. Byl jsem však vyzbrojen Camelbackem s litrem ionťáku, 2 banány a 6 gely. V tomto úseku se ale nedalo běžet. Bylo to spíš horolezení nahoru dolů. Navíc začalo sněžit a kameny tam byly hodně kluzké. Po pár hodinách boje se skalami mi bylo jasné, že se do tmy do cíle nedostanu. V limitu jsem to však stihnul s náskokem necelých pětadvacet minut před Boisgontierem. V závěru jsem ale běžel na doraz, protože jsem si myslel, že se na mě Boisgontier dotahuje. Ve tmě mně však zmátly čelovky pořadatelů, kteří jeli sedačkovou lanovkou do cíle,“ radoval se z triumfu v Černé Hoře Petr Vabroušek.

Toho o víkendu čeká třetí extrémní závod ve třech týdnech v řadě. V sobotu se v severních Čechách postaví na start Wintermana. Pak už si naordinuje posezonní volno.