„Kvůli oblačnosti totiž byla míra viditelnosti tak špatná, že jediné nákladní letadlo, které na tamější základnu vše dopravuje, nemohlo přistát. Kvůli zpoždění nám pak navíc všem propadly letenky z Chile do Evropy, kde jsme byli kvůli přeplněným spojům uvězněni další tři dny," spočítal 40letý vytrvalec, jenž s odstupem pár dnů na komplikace s úsměvem vzpomíná.

„Ale žádná dovolená to nebyla, navíc tak dlouho – více jak dva týdny – mimo domov jsem za posledních patnáct let nebyl. Vidět Antarktidu sice stojí za to, ale mně by původně pět naplánovaných nocí pro dva závody úplně stačilo. Na závěr jsme pak prakticky byli čtyřiadvacet hodin nachystaní a sbalení k návratu," upřesnil Vabroušek, který tak většinu času strávil ve stanu. „Bydleli jsme po dvou a protože jej vyhřívá jen slunce, které zde svítí celý den, panoval v něm stálý mráz okolo pěti stupňů. Obecně tam byly podmínky náročné, abych usnul musel jsem si první tři noci vzít prášek na spaní. Pak jsem si už ve speciálním vyhřívaném spacáku, s kulichem na hlavě a rouškou přes oči zvykl," směje se pravidelný účastník havajského Ironmana.

Kde vznikla nebo vás napadla myšlenka na maraton v Antarktidě?

O závodu vím už několik let a podobná klání mě lákají. Navíc jsem tušil, že se svou postavou bych v náročných podmínkách velkého mrazu a bortícího se ledu mohl udělat slušný výsledek. Když přišla sponzorská nabídka, ani chvíli jsem neváhal a na jaře se přihlásil. Muselo to být hodně v předstihu, neboť o závod, jenž je z kapacitních důvodů dopravy omezen jen pro 56 sportovců, je vždy velký zájem. A to i přesto, že startovné činí deset tisíc eur. (Úsměv.)

Co samotný závod. Bylo to těžší, nebo lehčí, než jste čekal?

Nepřekvapil mě, celou misi považuji za úspěšnou. Poměrně dobře jsem se totiž o všem okolo něj informoval, navíc jsem se měsíc dopředu i přes zlomeninu ruky na náročné mrazivé počasí připravoval jak běháním v chladírenských halách, tak i návštěvou v poláriu. (Úsměv.) Průdušky nakonec nápor vydržely, třebaže jsem po závodu trochu kašlal.

Každopádně jsem věděl, že v těchto extrémních podmínkách člověk podává o padesát procent horší časy než při hladkém maratonu, což při mém rekordu něco málo přes dvě a půl hodiny znamenalo čas 3:47 hodiny. Přestože zde startovali mnohem lepší běžci i s osobáky okolo dvě a čtvrt hodiny, i v horších podmínkách se mi podařilo zaběhnout traťové rekordy, za což jsem rád. Dříve nebo později je ale zde určitě někdo překoná. (Úsměv.)

Jak náročné bylo po technické stránce závod zvládnout?

Aby mi během závodu nezmrzl pot, na start jsem se oblékl tak, aby mi na něm byla snesitelná zima – tedy tři vrstvy funkčního prádla nahoru, dvě dolů a dvoje ponožky do bot. Během závodu to už bylo v pohodě, ale byli zde takoví, co to neodhadli a museli se opakovaně převlékat. Jeden favorit to dokonce odskákal omrzlinami rukou!

Jinak pod tričkem jsem měl dvoulitrový camel bag, ze kterého jsem musel co deset minut upíjet, aby mi neumrzl přívod, jako se mi to přihodilo v polovině maratonu. Jinak na trati byla každých pět kilometrů občerstvovací stanice s teplými nápoji. A jaká byla má spotřeba tekutin? V těchto extrémních podmínkách při maratonu asi o necelý litr méně než normálně a na stovce jsem vypil necelých šest litrů.

Jak náročné bylo dopravit se do dějiště závodu?

Veškerý pořadatelský servis byl zajištěn až na jihu Chile, vše ostatní bylo v naší režii. Já cestoval z Vídně přes Madrid do Santiaga de Chile.

Kam vítězství z Antarktidy ve své kariéře řadíte?

Tak nad tím jsem nepřemýšlel. Těžko se dá zařadit, byl to úplně jiný závod, než kterým se profesionálně věnuji. Byla to kvalitní příprava na další závody, stejně jako ty předešlé na tento. Užívám si každý závod.

Co zajímavého jste si přivezl z jižní polokoule?

Během čekání na odlet se mi podařilo dvakrát vyrazit na běžkách do okolí kempu, je zde nádherná panenská příroda. Dostal jsem se až na okraj ledovce, odkud jsem si dovezl kámen velikosti dlaně a věnoval jej synovi.

Vrátíte se ještě někdy závodit do Antarktidy?

Zážitek už mám, dva závody jsem vyhrál a jednou to stačilo. Láká mě ale ještě maraton na severním pólu. To snad ale možná za rok, dva nebo tři. (Úsměv.)

Jaké závody vás do konce kalendářního roku ještě čekají?

Žádné velké, jen místní běhy. O víkendu si zaběhnu ve Zlíně Mikulášský běh, stihnout bych měl ještě maraton v Českých Budějovicích. Navíc po zlomenině loketní kosti musím tělu připomenout, že umělo plavat a jezdit, a postupně se začnu zase dostávat do formy, abych mohl v lednu obhajovat titul na železňákovi v izraelském Ejlatu.

Blíží se čas svátků. Strávíte je doma?

Ne. S rodinou už pošesté poplujeme lodí, nyní v době svátků máme v plánu plavbu z Říma do Istanbulu a zpět.

Vánoce tedy strávíte v zahraničí?

Ano, aby syn nezmeškal školu, musíme plavbu stihnout v době prázdnin. Ale o vánoční atmosféru se stromečkem i kvůli naší dvouleté dceři nepřijdeme. Akorát si je uděláme již příští víkend.