„Jsem rozhodnutá. Teď už se vše točí kolem malého Štěpánka a moc mě to baví,“ přiznává maminka Kateřina Vašková, která s rodinou bydlí v Brně.

Rok a půl žila v ústraní. Na míle daleko od tvrdých a neúprosných soubojů a pádů. Slzy bolesti nahradila starost o syna. „Mateřství jsem si perfektně užila. Byla to velká změna a příjemný relax od profesionálního sportu. Občas jsem se jezdila dívat na zápasy do Olomouce, protože mi „baby“ chyběly. Po porodu mi však začal scházet pohyb a následně jsem už měla chuť si s balonem pohrát,“ přiznává Vašková.

Začátkem letošního roku ohlásila návrat na palubovku. V dresu Olomouce si pověsila na krk bronzovou medaili. „Návrat byl hezký. Holky mě perfektně přijaly, pohyb mě prospěl po psychické stránce. Tím pádem jsem se odreagovala od rodičovských povinností. Jen dojíždění z Brna do Olomouce a zpět bylo časově náročné,“ zdůrazňuje někdejší česká reprezentantka.

Comeback vzešel z nápadu přítele, který jí dodal potřebný impulz a jistotu. „Začala jsem nad tím přemýšlet. Jelikož je mateřství trochu stereotypní, rozhodla jsem se, že to zkusím. Můj partner Víťa malého po večerech hlídal a já jsem mohla jezdit na tréninky,“ pochvaluje si Vašková.

Sotva se vrátila na palubovku, vyrojily se nabídky z moravských interligových klubů. Kanonýrku lanařilo Veselí nad Moravou, Olomouc a Zlín. „Moc mě potěšilo, že si na mně i po takové pauze kluby vzpomněly. Ve prospěch Olomouce rozhodlo dojíždění. Z Brna do Olomouce jedete po dálnici, tím pádem je cestování časově kratší než do Zlína. Pro Zoru rozhodl i fakt, že jsem znala celý kolektiv, naopak ve Zlíně jen pár holek. Nevěděla jsem, jak to budu zvládat, proto jsem zvolila zkušenější družstvo, abych se do toho rychleji dostala,“ vysvětluje Kateřina Vašková.

Sešla se i se zástupci Zlína, ale z jednání nic konkrétního nevzešlo. „Povykládali jsme a zavzpomínali na staré časy a bavili jsme se jen o podmínkách ohledně počtu tréninků. Pár dní poté jsem jim volala, že jsem se rozhodla pro Olomouc,“ nastínila průběh jednání.

Právě časově náročné pendlování mezi městy ji přimělo s házenou definitivně praštit. Se svým přítelem se nyní v Brně stará o dvouletého syna Štěpána. „Jsem už rozhodnutá. V Brně se házená na nejvyšší úrovni nehraje, musela bych opět někam dojíždět,“ vysvětluje.

Vašková vždy byla prototypem vysoké spojky. Fanoušci si ji vždy budou pamatovat jako nekompromisní zakončovatelku. I ona se však ve srovnání s nejslavnější érou změnila. „Zestárla jsem,“ směje se spoluhráčkami přezdívaná „Šusa“. „Určitě už nemám fyzičku na takové úrovni jako dřív. Tím pádem jsem víc využívala zkušeností. A ještě jedna zásadní změna. Už nežiji jen házenou a lidmi kolem ní, rodina je pro mě teď nejdůležitější!“

Mocný palebný nástroj přitom vznikl nenápadně už v družstvu zlínských žaček. „Byla jsem vždy vyšší postavy, trenéři mě ke střelbě vedli. Pamatuji si, jak mi nadávali, když jsem v útoku začala kličkovat. Proto jsem byla nucena střílet z dálky. Chtěla bych poděkovat všem, kteří mě trénovali,“ vzkazuje Vašková.

Ovšem o civilním zaměstnání zatím pouze uvažuje, rozhodně se do něj ale nehrne. „Ještě bychom chtěli druhé dítě, podobné starosti posunu zase o pár roků dál. Ale přiznám se, že jsem o práci mnohokrát uvažovala. Jenže, když jsem hrávala, musela bych ubrat. Jelikož jsem dostala možnost se házenou živit, ani jsem si žádné zaměstnání nehledala,“ objasňuje.

Přestože má dvouletý Štěpán na aktivní sportování času dost, rodiče již mají představu, čemu by se v budoucnu mohl věnovat. Házená to ale rozhodně není. „Byli bychom rádi, kdyby hrál hokej. Ale pravda je, že chceme, aby vůbec nějaký sport dělal. Rozhodnutí proto necháme na něm,“ slibuje Vašková, která je i v kontaktu s bývalými zlínskými parťačkami. „Nejvíce s Janou Simerskou. Vídáme se, jak to jen jde. Mluvíme spolu i přes Skype. S ostatními se setkáváme na vánočním večírku ve Zlíně nebo v létě u Simerských na chatě či jiných akcích,“ hlásí Kateřina Vašková.

KATEŘINA VAŠKOVÁ

Narozena: 9. května 1978. Výška: 181 cm. Váha: 70 kg. Číslo dresu: 13. Stav: Svobodná, přítel Vítězslav. Dítě: Štěpán (2 roky)

KLUBY A ÚSPĚCHY

ZLÍN: (2000 až 2004) „Srdeční záležitost, tady mě házenou naučili a jsem jim za to vděčná. Odehrála jsem zde svá nejlepší léta. Přestože mám se Zlínem dvakrát titul, myslím, že nezaslouženě. Byla jsem v širším kádru a se ženami jsem pouze trénovala.“ Úspěchy: 2× stříbro (00/01 a 01/02) a 2× bronz (02/03 a 03/04).

BOHUNICE: (2004/05) „Zkušenost se změnou klubu. Úspěch byl, že jsem si zde našla životního partnera. (Směje se.) Úspěch: 4. místo.

LE HAVRE (Francie): (2005/06, 2006/07) „Velká životní zkušenost. Díky Janě Simerské a holkám, které tam se mnou hrály, jsem se po čase adaptovala. Musela jsem se vyrovnat se změnou herního systému a i s francouzštinou, kterou jsme ani jedna ze začátku neuměly.“ Úspěchy: 2× 2. místo, 2× výhra francouzského poháru (2005 – 2007).

OLOMOUC: (2007/08, 2010) „Po návratu z Francie mi Zora nabídla nejlepší podmínky. Kývla jsem a jsem moc ráda, že jsem to podepsala, protože jsem konečně dosáhla zaslouženého titulu. Byla to hezká sezona. Úspěch: 1× titul (07/08), 1× bronz (09/10).

REPREZENTACE: V juniorské reprezentaci jsem se pohybovala od svých asi 16 let. Byla to určitá pochvala za mé výkony v lize a bylo super si zahrát s dobrými házenkářkami proti kvalitním či kvalitnějším soupeřům. Úspěchy: Účast na ME 2002 – 8. místo, Start na MS 2003 a ME 2004.

Individuální ocenění: Nejlepší levá spojka (2001).