„Hraje neskutečně s chutí, radostí a basketem se baví,“ prohlásil nedávno kouč prvoligových basketbalistů Zlína Jaroslav Kotala.

„Vždycky se moc těším na zápasy, protože přes týden jsem unavený a basketem se odreaguji,“ vysvětluje Michal Šušák. „Moc mě to baví. Těším se na víkend, až si zahraji, potkám známé kluky i v týmech soupeřů a povykládáme. Je to i tím, že v rodině mi všechno klape, přítelkyně a dítě jsou zdravé,“ září šťastná hlava rodiny a někdejší basketbalista Slavie Kroměříž a Děčína v Mattoni NBL.

Jak na zátěž reaguje ve 34 letech vaše tělo?

V pondělí po zápase mě v práci všechno bolí, ale musím to nějak překonat. Máme k dispozici saunu, takže je třeba dobrá regenerace.

Je to vaše poslední sezona ve Zlíně, nebo chcete ještě pokračovat?

Vždycky po sezoně si sednu a všechny varianty si proberu. Ale nikdy nad tím nepřemýšlím dřív než po posledním zápase. Rozhoduji se až v červnu. Takže nyní je ještě brzy. Ale rád bych tady zůstal. Nechce se mi jít do nižší soutěže, na první ligu ještě mám. Láká mě trénovat malé děti a předávat zkušenosti.

Takže ambice na nejvyšší soutěž již nemáte?

Přiznám se, že ne. Rozhodl jsem se ve třiceti letech, že chci pracovat a hrát nižší soutěž. První liga mi naprosto vyhovuje.

Na kterou svou štaci nejvíce vzpomínáte?

Na Děčín, jelikož ještě doteď tam mám spoustu kamarádů. Jsou tam skvělí lidé. Všude kde jsem byl, jsem si našel spoustu přátel. Na každou štaci vzpomínám rád, ale Děčín byla nejlepší štace.

Po poslední výhře nad rezervou Prostějova jste získali 26 bodů, jste čtvrtí v tabulce. Vládne spokojenost?

Ano, protože před sezonou jsem si myslel, že budeme hrát v dolní polovině tabulky. Zatím se nám daří a snad budeme i nadále takhle pokračovat. Chtěli bychom minimálně zůstat v první čtyřce a třeba i poskočit na druhé místo a v play off se uvidí. V podstatě jej máme jisté. Hlavně abychom začínali doma.

Ale i doma proti Prostějovu jste se trápili a zápas jste zvládli až v dramatické koncovce.

Čekal jsem to. Hráli jsme bez pendlů, navíc snad poprvé v sezoně. Ale byl to pro nás velmi důležitý zápas, abychom měli klidné a pohodové Vánoce. Podařilo se, takže jsme rádi.

Ale drama jste si zavinili sami. Prostějovu jste nechali až příliš prostoru pod košem a umožnili jim doskoky.

Ano, protože pivot jsem já a ještě v uvozovkách. (Směje se.) Přece jen mají vyšší chlapy. Musel tam zaskakovat Petr Nehoda. Bez dlouhých se hraje těžko. Ale i přesto se kluci snažili, dobře je odstavovali. I kluci menší postavy nám hodně pomohli.

Je právě Pavlík tím rozdílem a ve vyrovnaných zápasech vezme zodpovědnost na sebe?

Samozřejmě. Dokáže podržet míč, ví, kdy má vystřelit. Má zkušenosti k nezaplacení. Když je potřeba, v šatně si vezme slovo a mladým poradí, jak mají hrát. Moc nám pomáhá.

Můžete se Zlínem postoupit do Mattoni NBL, nebo suverén z Jindřichova Hradce je přece jen někde jinde?

Zůstaňme na zemi. Myslím, že moc šancí není. Ale tohle je otázka spíš na vedení. Ale na zápas s Jindřichovým Hradcem se už těším. Pokud budeme mít k dispozici pendly, rádi bychom jej potrápili. Chceme se dostat do finále.

Kde strávíte Vánoce?

V Kyjově u rodičů. Ale dárky nakoupené ještě nemám, protože všechny peníze spolkne stavba domku. Proto letos bude skromný ježíšek. Na Silvestra možná pojedeme do Zlína a užijeme si jej tady, protože se nám tady moc líbí. Bydlíme tady v bytě a o víkendu jezdíme do Kyjova.

Právě v Kyjově jste se v srpnu s celou rodinou při příležitosti tradičních oslav Slovácký rok oblékl do lidového kroje. Kdo vás přemluvil?

Rodina od přítelkyně má k těmto tradicím vřelý vztah, takže mě přemluvili a poprvé v životě jsem byl v kroji. Slíbil jsem jim, že jednou v tom půjdu. I malý syn se oblékl do kroje. Byl to hezký zážitek.