„Doufám, že smůlu jsem si už vybral. Dva roky jsem pořádně nehrál,“ věří v lepší zítřky Karabec, který loni podstoupil operaci kolena a těžce si vykloubil kotník. Deset let strávených v Itálii tak pro bývalého českého reprezentanta skončilo hodně nešťastně. Sedmatřicetiletý univerzál přesto vzpomíná na zemi volejbalu zaslíbenou v nejlepším.

„Zažil jsem v Itálii spoustu příjemných pocitů. Ještě teď někdy myslím italsky,“ pousmál se Karabec. Na Apeninském poloostrově nastupoval za kluby Boloňa, Ferrara, Tarent, Lamezia, Agnone, Ancona, Schio a Castellana Grote. S Tarentem postoupil do série A1, kterou hrál tři roky. Do Baťova města zamířil Karabec oklikou přes ČZU Praha, které pomohl letos na jaře do extraligy. „Vždycky jsem se chtěl do Zlína vrátit. Na léto jsem vždy jezdil domů, věděl jsem, jak mužstvo dopadlo.“

Před třinácti lety odcházel z úplně jiného klubu. „Zůstal jenom trenér Ivan Dostál, s Romanem Mackem jsem se minul,“ podotkl Karabec.
Se současného kádru nastupoval pouze s nahrávačem Petrem Jakubíčkem. Většina jeho spoluhráčů je mladších o více než deset let. „Chtěl bych jim předat svoje zkušenosti.“ I proto pomáhá Mackovi s vedením tréninků.

A poslouchají zlínští zajíci vůbec jeho rady? „To ano, někdy jsme ale přitom trochu více emocionálnější,“ prozradil univerzál, který se svou více než dva metry vysokou postavou budí respekt. Na jeho nesporné volejbalové schopnosti si musejí dát pozor i zlínští soupeři. „Nepřišel jsem hrát o osmé místo,“ naznačil, že by chtěl Fatru po sedmi sezonách opět vrátit do české špičky. „Měli bychom být papírově silnější než v dřívějších letech. Kam patříme, ale ukáže až čas,“ poznamenal Petr Karabec.

Fatra má po letech našlápnuto do špičky