Na jubilejní desátý titul v rámci WTA dosáhla s další japonskou parťačkou – o tři roky mladší Šuko Aojamaovou. „Pocit po vyhraném turnaji se nikdy neomrzí. Naposledy před Wimbledonem jsem ovládla méně dotovaný turnaj na trávě v Bolu. Ale poslední klání bylo prestižnější,“ směje se Voráčová, která se úspěchu na kvalitně obsazeném turnaji dočkala po téměř třech letech. „Nyní hraji na dalším skvěle obsazeném turnaji v Torontu (dotace je dva a půl milionu dolarů – pozn. red.). S Chuang jsem již uhrála první kolo,“ pochlubila se spokojená Voráčová.

Oslavila jste nějak speciálně jubilejní titul?
Času s trenérem Liborem Šubertem moc nebylo, jelikož hned po vyhraném mečbolu spěchal na letiště, aby se vrátil domů do Prahy. I tak jsem si ale úspěch náležitě užila. Celý týden mi fandila skupina českých fanoušků, kteří na finále dokonce vyrobili i českou vlajku s našimi jmény. Za toto příjemné překvapení jsem s některými z nich šla na slavnostní oběd. (úsměv)

V červnu jste v Londýně slavila úspěch s Ninomiyaovou. Je to náhoda, že se vám daří s Japonkami?
Ne, vyhovuje mi jejich mentalita, rozumím si s nimi i mimo kurt. Se Šuko se velice dobře znám, neboť jsme před pár lety tvořily stálý pár. Jen jsme si nyní vyměnily pozice na dvorci, já hraji z forhendové strany. Jinak bylo velice rychlé a snadné se sehrát a předvádět od prvního kola výborný výkon.

Stihla jste si po Wimbledonu vůbec odpočinout?
(úsměv) Žádná dovolená se nekonala, ta přijde až po sezoně, pouze jsem byla pět dnů doma. Bylo to ale krásné, rodiče mě přivítali kyticí růží a dostala jsem spoustu pozitivních zpráv nejen od nejbližších, ale i od známých a fanoušků.

Do startu na US Open máte naplánován každý týden turnaj. Co vás čeká?
Betonovou americkou šňůru jsem odstartovala právě ve Washingtonu, nyní jsem v Torontu společně s maminkou a bratrem. Odtud se přesouvám zpět do USA na turnaje v Cincinnati, New Haven a US Open. Do Cincinnati se již vrací zpět i můj trenér, který mě bude doprovázet až do US Openu.

Doma ve Hvozdné trénujete na podobném betonovém kurtu, jako jsou v zámoří. Je to výhoda?
Doma máme možná ještě malinko rychlejší beton. (smích) Po prvním tréninku ve Washingtonu jsme se ale s trenérem shodli, že si připadáme jako doma. Bylo to velice podobné, a to mi vyhovovalo.

Téměř pro každý turnaj si vybíráte jinou parťačku. Už víte, s kým budete hrát grandslamový turnaj US Open?
Ano, s Makoto Ninomiyaovou.

Ve 33 letech jste v žebříčku WTA dosáhla ve čtyřhře na své životní maximum v podobě 31. místa. Je ve vašich silách své postavení ještě vylepšit?
Cítím se výborně. Vždycky jsem se chtěla zlepšovat, a to platí i teď. Především si chci každý zápas užít, dát do něj všechno a věřím, že pak ještě další vylepšení žebříčku může přijít.