Jako malý chtěl být fotbalistou, pak ho ale očaroval míč podstatně menších rozměrů. Za start kariéry vděčí především strýci, který založil klub stolního tenisu. „Taťka se mě tehdy zeptal, jestli bych to nechtěl zkusit. Postupem času jsem si to oblíbil a jsem velmi vděčný,“ vzpomíná.

Jeho jméno se začalo stále častěji objevovat ve startovních listinách různých turnajů. A také na špici výsledků.

Rok 2023 znamenal pro nadějného sportovce první výjezd za hranice, kde se utkal s těmi nejlepšími ve své věkové kategorii.

Na mládežnickém světovém okruhu Youth Series v Berlíně dokráčel až do čtvrtfinále, ve kterém ale nestačil na domácího Lukase Wanga.

„V zahraničí je určitě větší kvalita a konkrétně tento turnaj byl opravdu na vysoké úrovni. Například jsme museli odevzdávat pálky ke kontrole 20 minut před startem zápasu, což v Česku není běžné,“ poznamenal.

Paradoxně až po první mezinárodní zkušenosti startoval tentýž rok na mistrovství republiky v Havířově. Kategorii do 13 let ovládl s naprostým přehledem a bez jediného klopýtnutí si dokráčel pro premiérové zlato.

První medaili ze zahraniční získal letos na evropském turnaji v Sarajevu, odkud si přivezl bronz. Velkým milníkem je také nominace na juniorské mistrovství Evropy, které se uskuteční v červenci.

Postupné kroky zavedly mládežnického mistra republiky až na letošní Olympiádu dětí a mládeže v Českých Budějovicích: „Hodně jsem se sem těšil, když jsem viděl nějaká videa z minulých ročníků. Je to pro mě jeden z vrcholů sezony a strašně si to tady užívám.“

Na jihu Čech bojuje rovnou na čtyřech frontách: „Nejlépe se cítím ve dvouhře, protože ve čtyřhře to můžu pokazit svému parťákovi z týmu.“

Tím myslel spoluhráče v klučičí čtyřhře i kolegyni do mixu, případně výběr pro soutěž družstev.

Kvalitu předvedl čtrnáctiletý reprezentant hned první soutěžní den. Po přesvědčivých výkonech postoupil do semifinále ve dvou ze tří disciplín. „Ve smíšené čtyřhře tvořím dvojici s Anetou Ježkovou a hraje se mi s ní skvěle. Co se týče dvouhry, tak jsem měl velmi těžké soupeře. Především z duelu s Matějem Durdisem jsem měl obavy, ale zápas mi náramně sedl, takže jsem splnil svůj předem vytyčený cíl, což bylo minimálně semifinále,“ popisoval. Neuspěl jen ve čtyřhře s Filipem Dufkem.

Přestože měl náročný program, nebyla na něm vidět nejmenší známka vyčerpání a celý den ho charakterizoval energický projev.

Soupeři si mohli všimnout rituálů: občas pohladí stůl, hlasitě se hecuje a výměny zakončuje radostným výkřikem: Dobře!

A stejně tak by mohl ohodnotit svoje dosavadní výkony, vždyť bude bojovat hned o tři medaile. Výprava Zlínského kraje tak může děkovat jeho strýci, že založil klub stolního tenisu a talentovaného Filipa odlákal od fotbalu.

Autor: Matěj Čapek