Českému národnímu týmu pomohl ve finále zdolat Itálii 7:3, na krk si pověsil další zlato. Titul oslavil s parťáky přímo v Buenos Aires, kde se akce konala. Podívat se byl i na stadionu slavného týmu Boca Juniors, jehož dres v minulosti nosil i legendární Maradona.

„Tam bych se s ledním hokejem asi nikdy nepodíval,“ usmívá se šestadvacetiletý světový šampion.

Kam zařadíte třetí zlato?
Pro mě je to sice už třetí titul za muže, ale cením si ho ze všech nejvíc, protože jsem toho na šampionátu odehrál víc než v minulých letech. Měl jsem důvěru trenéra, snad jsem klukům trochu pomohl. Taky úroveň mistrovství se neustále zvedá, nebylo jednoduché zlato získat. Letos v červenci jsme skončili na World Games v americkém Birminghamu druzí, když jsme těsně prohráli ve finále. Kdysi jsem se stal mistrem světa i v juniorském věku, s tím mužským triumfem se to ale moc srovnávat nedá.

Jaké byly oslavy? Co se v Argentině pije?
Byli jsme normálně v jednom baru. Dali si pár piv, s sebou jsme měli i domácí slivovici. Někteří kluci ale toho neměli dost a pokračovali na after party. Nechápu, jak to mohli vydržet, když půlka týmu odpadla daleko dřív. (smích) Celkově myslím, že jsme zlato zapili slušně.

Čeští inline hokejisté porazili ve finále mistrovství světa v Buenos Aires Itálii 7:3 a obhájili titul z loňska z italského Roccarasa. Celkově dosáhli na triumf poosmé. Čtyřmi góly ve finále zazářil útočník Marek Loskot. Od roku 2004, kdy český tým v kanadském Londonu chyběl na stupních vítězů, získal osm zlatých, čtyři stříbrné a pět bronzových medailí. Celkem má na kontě ještě o dvě stříbra a čtyři bronzy navíc.

Tým na medaili dosáhl posedmnácté za sebou. Čím to je, že Češi v inline hokeji tak dominují?
Kluci z národního týmu hrají kvalitní evropské soutěže, jsme rozlezlí po všech ligách. Někdo je v Itálii, ve Španělsku, dost je nás ve Francii. Tím, že jsme zahraniční hráči, musíme těm domácím neustále dokazovat, že jsme lepší než oni, jinak by nás samozřejmě nepotřebovali. Taky jde o to, že máme naučené věci z ledního hokeje. Všichni z nás jsou bývalí hokejisté. Nikdo nezačínal na kolečkových bruslích. V tomto ohledu máme náskok. Máme hokejové myšlení, jiný přístup. Taky jsme vždycky uměli udělat super kolektiv. Naše výkonnost se na každém turnaji stupňuje. S přibývajícími zápasy jdeme nahoru, v bojích o medaile to graduje.

Konkurence ale taky nespí, že?
Je to tak. Soupeři se určitě zvedají. Španělé dokázali hrát se všemi týmy vyrovnané zápasy. Také Itálie má skvělé hráče. Lepší se Francie, silná je Kanada. Přidává se Amerika, která se dříve těchto turnajů neúčastnila, ale nyní na akce jezdí její nejlepší hráči. V prvním zápase nás potrápila také Argentina, která byla před domácími fanoušky nepříjemná. Ale tím, že jsme hokejový národ, pořád máme o něco navrch.

close Rodák z Březůvek Jan Vyoral se stal mistrem světa v inline hokeji. info Zdroj: se svolením Jana Vyorala zoom_in Rodák z Březůvek Jan Vyoral se stal mistrem světa v inline hokeji.

Letos jste ani jednou neprohráli. Bylo finále s Itálií nejtěžší?
Už semifinále proti Francii bylo velmi těžké. Dvakrát jsme prohrávali. Nevzdali jsme se ale a výsledek otočili a ve finále už si šli za svým. Výborný byl hlavně Marek Loskot, který předvedl neskutečné kličky, Itálii srazil čtyřmi góly a v zápase dominoval. Jinak s Itálií jsme se víc natrápili ve skupině, když jsme ji porazili až v prodloužení. To byla naše jediná ztráta. Jinak jsme turnaj odehráli bez porážky.

Jak jste si to v Argentině užil? Byl čas na prohlídku Buenos Aires?
Měli jsme spoustu volného času. Většinou odpoledne, někdy ale i celý den. Byli jsme se podívat na fotbalovém stadionu, kde začínal Diego Maradona. Prošli jsme si okolí, ale město nás nijak zvlášť nenadchlo. Bylo dost špinavé, nevábné. Ale jinak organizace byla v pohodě. Stadion byl od hotelu čtyřicet minut, vždycky jsme měli přistavený autobus, který nás odvezl a zase přivezl. Jinak o zápasy nebyl až takový zájem. Některé utkání se hráli jenom před pár lidmi. Ale když nastoupila domácí Argentina, bylo pokaždé plno. Když jsem se byl podívat i na jiný typ hokeje na kolečkových bruslích, které měla odlišná kolečka a borci se na nich jinak odráželi, byly tam opravdu plné ochozy.

Šampionát byl letos poprvé součástí World Skate Games. Vyhovoval vám tento formát, kdy se na jednom místě představilo více sportů?
Kluci se byli podívat na koloběžky, freestyle závody, kde se předvádí neskutečné kousky, ale taky při nich dochází ke zraněním. Třeba i nějaký Čech tam spadl na hlavu a měl otřes mozku. Jsou to na oko hezké, ale ne moc bezpečné sporty.

I proto jste si vybral in-line hokej?
Začal jsem s ním už dávno v dětství, kolem deseti let. Dělal jsem ho vždycky mimo hokejovou sezonu, jako takový doplněk v rámci přípravy. Profesionálně se in-line hokeji věnuji asi od roku 2017, kdy jsem skončil s hokejem a ze zámoří se vrátil domů. Dva roky jsem byl ve Španělsku, teď čtvrtou sezonu působím ve Francii.

Ve Vierzonu jste spokojený?
Líbí se mi tady. Město je menší, nachází se dvě hodiny od Paříže a tři hodiny od Lyonu. Všude to mám stejně daleko. (úsměv) Španělsko sice bylo asi o něco lepší na život, ale zde mám lepší podmínky, více peněz. Hraním in-line hokeje se dají vydělat zajímavé peníze, dá se z toho normálně vyžít. Všechno mám zaplacené. Cesty, ubytování. Přitom ale ještě chodím do práce, abych se nenudil. (úsměv) Soutěže jsou si kvalitou podobné. I národní týmy jsou velmi vyrovnané. Náš tým nemá velké ambice, držíme se ve středu tabulky. Ale třeba v týmu Rethel je osm Čechů, jdou si za titulem. My jsme v týmu společně s gólmanem Jakubem Macháčem, jinak tady máme ještě dva šikovné Švédy.

Lední hokej už vůbec nehrajete?
Není na to prostor, byť třeba jeden kluk v Itálii, co nastupuje za Milán, to zvládá a hraje i hokej. Já ale nemám nikde blízko žádný hokejový klub. Ale abych byl upřímný, ani se mi vracet nechce. To, co jsem v něm prožil mi bohatě stačilo. Po juniorce ve Zlíně jsem odjel do zámoří, kde jsem hrál nejen mládežnickou, ale dokonce i mužskou soutěž. Po sezoně jsem to však vzdal, vrátil se do Evropy a odjel do Španělska hrát inline.

Nemrzí vás, že jste to nedotáhl dál?
Samozřejmě dřív mě to často mrzelo, ale teď když vidím, jak se někteří kluci trápí v první nebo druhé lize, tak už mě to ani nijak netrápí. Nevím, jakou soutěž bych v Česku hrál, jestli první nebo druhou ligou, ale takto se mám lépe. Můj bratranec je Jirka Karafiát, z našeho ročníku ale skoro nikdo extraligu nebo první ligu nehraje. Dříve jsem ale nastupoval s Gazdou nebo Suhradou, kteří s námi ve Zlíně hrají i inline.