Tím posledním se stal Zlín, kam 32letý český reprezentant přestoupil minulý týden. „Vždycky jsem dostal lepší nabídku a bylo jedno, jak daleko jsem od domova,“ vysvětluje Zapletal časté střídání mužstev. Za dvanáct let si volejbalový světoběžník vyzkoušel nejvyšší soutěže v Česku, Slovensku, Portugalsku, Německu, Švýcarsku, Řecku, Itálii, Polsku, Francii a Turecku.

Na které angažmá vzpomínáte rád a na které byste nejraději zapomněl?

Vymazal bych Turecko. Komunikace v klubu nebyla profesionální, i když tamní liga je jedna z nejlepších v Evropě. Mají peníze, všechno funguje, ale domluva s Turky je šílená. Styl jejich života mi vůbec nepřirostl k srdci a odpočítávali jsme dny, kdy se vrátíme domů do Čech. Rád vzpomínám naopak na tři měsíce v Itálii, Řecko bylo skvělé a také dva roky ve Francii nebyly špatné. Každé angažmá mělo svoje plusy a minusy. Třeba život ve Francii byl super, ale volejbal nebyl tak kvalitní jako v Polsku a naopak.

Existuje ve smlouvě klauzule, která by vám umožnila odejít v případě dobré nabídky do zahraničí?

Nechtěl bych se k tomu vyjadřovat, protože podmínky smlouvy jsou mezi mnou a Mácou (zlínský trenér a manažer Roman Macek – pozn. autora). Jestli ale přijde nějaká lukrativní nabídka na příští ročník, pak, po dohodě s manželkou, bych ji vzal. Je to ale předčasné. Teď jsem ve Zlíně, a co bude příští rok, nevím.

Bydlíte v Olomouci a na Moravě jsou čtyři extraligové kluby. Proč jste si vybral právě Zlín?

Je to blízko…

Počkejte. Kudy jste jel? Vždyť dostat se do Zlína přes Malenovice vyžaduje při rekonstrukci cesty hodně trpělivosti.

Už jsem se ptal na jinou trasu. Ale co si pamatuji, tak Zlín je rozkopaný nepřetržitě několik let. Měl jsem nabídku z Ostravy, ale odmítl jsem ji a čekal na jinou ze zahraničí. Nepřišla a to už jsem se bavil s Mácou, protože jsem se Zlínem absolvoval v dubnu turnaj v Uničově. Tým se mi zdá dobře poskládaný ze zkušených a mladých perspektivních hráčů. Hrálo se mi s nimi dobře, takže mě hned napadl Zlín. Zavolal jsem Mácovi a domluvili se na podmínkách, jak by to mohlo fungovat.

Zlín byl tedy jedinou volbou?

Impuls vzešel ode mě. Do jiných klubů jsem nevolal. Sice jsem pak slyšel, že by mě chtěli i jinde, ale když už jsem byl domluvený ve Zlíně, tak jsem chtěl dodržet slib. Nejsem podrazák.

Prý ve vašem rozhodnutí k návratu hrála velkou roli i rodina.

Je to pravda. Hlavně moje manželka na mě tlačila. Dvanáct let jsme v zahraničí a není to jednoduché. A teď se nám narodila druhá dcera. První má čtyři a půl roku, takže potřebuje pravidelný režim a v zahraničí je hodně složité ho dodržovat.

Jaké jsou vaše ambice v extralize zlínského celku?

Je moc brzy se o tom bavit. Nevím, jak je složený náš tým, jak se hraje, jaká je úroveň české ligy. Neznám jiné mančafty. Vím, že třeba Liberec nebo České Budějovice jsou silní, ale jak, to netuším. Ani Máca mi nic bližšího neříkal. Snad jenom, že cílem je přímý postup do play off, takže první šestka.

Takových nahrávačů jako vy po českých palubovkách moc neběhá. Cítíte na svou osobu velký tlak?

Už jsem jednou říkal, že volejbal je kolektivní hra a jeden hráč mužstvo nedělá.

I když okolo nahrávače se točí prakticky všechno?

Pravda. Ale když nahrávač nemá kvalitní smečaře, tak nevynikne. Musí být taky dobrý příjem, prostě všechno do sebe zapadat. Kolektiv může udělat výsledek ve volejbale, ne jednotlivec. Teď jsme to viděli na mistrovství světa. Tam jsme šlapali všichni, měli jsme dobrou atmosféru v týmu. Všichni hráli na sto dvacet procent.

Ze světového šampionátu jste se vrátil teprve v pondělí a už v úterý se hlásíte ve Zlíně. Nechtěl jste si chvilku od volejbalu oddechnout?

Ani ne. Do Zlína jsem se těšil. Jsem profesionál a zvyklý, že po reprezentačním bloku musím hned do klubu. Jsem ale rád, že je to v Česku, protože někteří kluci odjížděli do zahraničí. Na mistrovství jsem si navíc moc nezahrál, takže bych pauzu ani nechtěl. Něco jiného by bylo, kdybych odehrál všech devět zápasů. A vzhledem k tomu, že liga začala už minulý týden, tak by to ani nešlo. V zahraničí by mi nikdo volno rozhodně nedal.

V Itálii jste byl v pozici dvojky. Neštve vás, že jste si nezahrál více?

Samozřejmě to mrzí, ale Ticháček hrál fantasticky a nebylo by dobré pro tým, když by se měnil nahrávač, když mu to šlo a tým s ním klapal.

Česko skončilo desáté, což je jeho nejlepší umístění na mistrovství světa v historii. Po výborných výsledcích i výkonech v prvních dvou postupových skupinách se však čekala možná trochu lepší příčka. Cítíte to taky tak?

Asi ano. Ale když si vezmeme, že jsme na mistrovství jeli s cílem postoupit ze základní skupiny, tak to úspěch je. Odehráli jsme osm z devíti zápasů perfektně a fazona byla až do konce mistrovství, což nás musí těšit. A jestli jsme byli devátí, nebo desátí, je už jedno.

Oslavili jste desáté místo?

Na hotelu, ale nic velkého to nebylo.

Považujete své působení v národním týmu za ukončené?

Jestli mě trenér bude chtít, tak za reprezentaci na mistrovství Evropy chci hrát. Říkal, že s celou dvanáctkou počítá a nerad by, kdyby někdo odmítl.

Scházíte se v jednom mužstvu s bývalým kolegou z reprezentace Přemyslem Obdržálkem. Tlačil na vás, abyste šel do Zlína?

My jsme v kontaktu každý rok. Znají se i rodiny. Minulý rok jsme přijeli na návštěvu, zašli jsme do ZOO na Lešné. Když jsem byl se Zlínem na turnaji v Uničově, tak mi Přema říkal: Pojď k nám. Už tenkrát se začal můj přestup rýsovat. Že by mě nějak přemlouval, to se nedá říci.

Hrál jste ještě s někým ze Zlína v jednom týmu?

Ne. Ale během dvou týdnů se s kluky sehraji a snad bude všechno klapat.