„K úplné spokojenosti, třešince na dortu, už chybělo jen vítězství. Ale vítězný Petr Semerád potvrdil svou letošní vyježděnost a formu, byl o chlup lepší,“ sportovně uznal zlínský pilot, jenž byl druhý o 3,2 sekundy.

K většímu sžití se špičkovým strojem Hyundai i20 WRC chybělo posádce více testovacích kilometrů, než padesátka najetých.

„Jsem typ jezdce, který si potřebuje na auto zvyknout, naladit jej na sebe. Dobře fungovalo, ale na můj vkus bylo měkčí, brzdy fungovaly jinak,“ poznamenal.

Ve vyrovnaném duelu se tak rozhodovalo na Ivanovické bráně, kde Semerád v každém průjezdu nadělil Tarabusovi až pět vteřin.

„Byla to hodně zatáčkovitá zkouška, zde jsme jeli možná opatrněji. Popravdě ale při druhém průjezdu jsem takovou ztrátu nečekal,“ nezastíral 43letý závodník, který měl velkou smůlu také na třetím měřeném úseku.

„Na startu nám zhasl motor, zde jsme ztratili asi čtyři vteřiny, což v konečném účtování mrzí o to více. S připravenou technikou a zkušenostmi jsme měli papírově vyhrát, ale dnešní vozy R5 jsou na velice dobré úrovni. Soupeř byl rychlejší a proto vyhrál. Zaslouženě,“ smekl.

Další závod sezony již tým Tarabuse s Trunkátem nemá.

„Tuto sezonu jsme si chtěli s Danem užít, v plánu jsme sice neměli žádný kompletní šampionát, ale chtěli jsme se svézt na třech čtyřech závodech, na šotolině nebo Barumce. Koronavir však vše zrušil,“ pokrčil smířlivě rameny Tarabus.

Je to tedy definitivní konec bohaté a úspěšné kariéry?

„Těžko říci, nikdy ale neříkej nikdy. Třeba Dan už končil před pěti lety… Zatím nic neplánujeme,“ přiznal automobilový závodník, který se tak s koncem profesionální kariéry vrátil ke své původní profesi karosáře, více se věnuje rodině a intenzivně sportuje.

„Jako odměnu za poslední výsledek jsme si s Danem a přáteli v týdnu naordinovali cyklovýlet Brno - Vídeň – Bratislava. Dohromady jsme najeli okolo 240 kilometrů, což je můj osobák, o sto kilometrů více než doposud. Byla to dřina, ale krásná,“ dodal s úsměvem Jaromír Tarabus.