Asi jako jedna z mála totiž právě Ester umí pochopit mou situaci, kdy se ve dvou hodně odlišných sportech snažím něco dokázat,“ trochu neskromně konstatuje 35letý Ludvík Písek.

Mimo jiné čtyřnásobný český šampion v krasojízdě na kole a také společně s parťákem Miroslavem Gottfriedem čerstvý tuzemský vicemistr v kolové.

„Alespoň trochu jsem se na podzim cítil jako ona,“ s úsměvem konstatuje zlínský sálový cyklista.

A má proč. Najít ve svém sportu stejně úspěšného „obojživelníka“ na planetě je nemožné.

„Alespoň já o nikom takovém nevím. Pár kamarádů krasojezdců z Německa hraje kolovou, ale jen doplňkově, pro zábavu. Že by kolovák jezdil krasojízdu, o tom jsem nikdy neslyšel,“ pousmál se Písek, nejlépe pátý z MS.

„To je asi mým maximem. V kolové ale pořád doufám, že bych mohl ještě růst. Kolová je dlouhověká, bratři Pospíšilové jsou toho zářným příkladem!“

Kdy a proč jste se začal věnovat sálové cyklistice?

Kolektivní sporty mě nebavily, cítil jsem potřebu individuálního prosazení, proto jsem se stejně jako má starší sestra začal v 9 letech věnovat krasojízdě na kole a o rok později i kolové. Byl jsem menšího vzrůstu, někteří byli talentovanější, ale vše jsem nahradil pracovitostí a pílí.

Nebyl jste terčem posměchu u spoluhráčů, že se věnujete i krasojízdě na kole?

V mládežnických kategoriích ano, byl jsem za exota. Zpočátku se může zdát, že z pohledu holubiček je to spíše holčičí sport. Když se ale díváte na vrcholnou jízdu tuzemského závodníka, je v krasojízdě obrovská míra artistiky.

Byl jste tedy ve svém projevu v kolové jiný?

Ano, na kole jsem se choval jinak než ostatní. Krasojízda mi ale dala neuvěřitelně moc, abych mohl kvalitně hrát kolovou. Díky skvělé rovnováze jsem byl schopen ustát a ujezdit více než kolovák. Postupem času, spíše až v dospělosti, jsem získal díky schopnostem respekt.

V kolové jste v bráně. Proč?

Právě zde je důležitá stabilita, neztrácet rovnováhu při chytání míče, kolikrát ve výskoku. Od žáků jsem se navíc nebál míče, proto mě strčili do brány.

Jak moc jsou rozdílné obě disciplíny sálové cyklistiky?

Hodně. Přirovnal bych to k hokeji a krasobruslení. Oboje se provozuje v hale, na parketách, na kole, furtšlapu, ale jinak jsou to naprosto odlišné disciplíny. Sice obě o dřině, ale jedna o estetice a pružnosti, druhá o přesnosti a rychlosti.

Je kolová fyzicky snazší než krasojízda?

Pokud chcete obě dělat na úrovni, jsou úplně stejně náročné. K dokonalosti potřebujete sto tisíc pokusů k vypilování.

A ekonomicky?

Oba sporty se sice jezdí na kole, ale pro každou disciplínu potřebuji zcela jiné. Navíc co pět let si musím koupit nové, přičemž jedno vyjde okolo čtyř tisíc euro. Kromě sponzorů a příspěvků od klubu ale velkou část musím dát ze svého. (smích)

Máte čtyři tituly v krasojízdě. Kterého si vážíte nejvíce?

Asi toho prvního. Dlouhé roky jsem totiž jezdil druhé třetí místo, ale poprvé jsem svého velkého kamaráda Jana Křivánka porazil v roce 2008. Hodně si cením i toho posledního z roku 2015, kdy jsem jej získal doma ve Zlíně, třebaže jsem nebyl favoritem.

V kolové jste vybojoval dva bronzy a naposledy stříbro. Má nyní prioritu?

Ano, krasojízda už je pro mě zábavou. Už na to nemám fyzicky, zdravotně a časově, abych dělal oba sporty na maximální úrovni. Zlomilo se to ve mně po zlaté sezoně 2015.