Přípravu absolvoval v horách v Livignu a zažil i náročné cyklistické tréninky s favorizovanou bratrskou dvojicí Alistair a Jonathan Brownlee.

Přesně za týden vás čeká olympijský závod. Už jste nervózní?

Zatím nic nepřichází. Myslím si, že nějaké olympijské pocity se dostaví až při odletu.

Kdy do Londýna odlétáte? Těšíte se do olympijské vesnice?

Já letím z českých triatlonistů jako poslední až 3. srpna. V Londýně je to s tréninkem těžké i normálně, takže nemám důvod tam být dřív, než je nezbytně nutné. Do olympijské vesnice se těším moc, měl bych tam bydlet s Přemkem Švarcem.

Jak u vás probíhala hlavní část přípravy? Kde jste byl na soustředění?

V přípravě šlo vše dle plánu. Byl jsem měsíc ve výšce v Livignu. Začátek byl objemový a postupně jsme tam s Jardou Formánkem přidávali i nějakou tu rychlost. Za těch 30 dní to bylo lehce přes 130 hodin tréninku. Minulý čtvrtek jsem pak sedl do auta, odřídil 1100 kilometrů a přesně dal si zkušebně sprint triatlon v Hamburgu.

Závod v Hamburku byl jediným ostrým testem, jak byste jej zpětně hodnotil?

Úplně čerstvý jsem nebyl. Jednak to bylo téměř z plného tréninku a jednak ten přesun autem byl náročný. Výsledné 33. místo není nic k chlubení, ale s výkonem jsem spokojený. Rozdíly nebyly velké. Trošku mě zaskočilo plavání v neoprenu. Celý měsíc jsem dostával zprávy z domova, jaké jsou všude tropy, a tak guma ležela celou dobu v tašce.

Olympijský závod je za týden. Jakým způsobem a kde ho hodláte strávit?

Strávím ji tréninkově v České republiky. Zajedu se podívat za rodiči do Zlína a zařídím věci, co mi za poslední měsíc utekly. Respektive co počkaly. (Smích.)

Jaká jsou vaše olympijská přání? Jaké umístění byste považoval za úspěch?

Tajné přání mám, ale netýká se sportu. Laťka Jana Řehuly (3. místo na olympiádě v Sydney – pozn. red.) je sakra vysoko, úspěchem bude se ctí ji podlézt. (Smích.) Super by bylo dostat se do top 20.

Sledujete, jak si vedou vaši soupeři? Kteří z nich budou největšími favority na medaili?

Soupeře nesleduji, ale pár tréninků jsem absolvoval v Alpách s dvojicí bratrů Brownlee, Rišo Vargou a dalšími. U těch vím, jak na tom jsou a Alistair Brownlee je pro mě favorit číslo jedna. Jejich lehké tréninky na kole takzvaně „na vyprdění" bych vám přál zažít. Čtyři hodiny v sedle, nastoupaných 2200 metrů a takový 40 kilometrů dlouhý kopec, to jsou fakt lahůdky.