Smečař Fatry nejprve domácí tým doslova rozsekal v úvodním setu na podání, a přestože si potom vybral kratší pauzu, ve čtvrtém a pátém dějství už znovu řádil. Tentokrát hlavně na síti.

První vyhrání z kapsy vyhání. Po úvodním setu to málem platilo, že?

Málem ano. Už jsem zažil pár podobných utkání, kdy mužstvo snadno vyhrálo první set, nechalo se ukolébat a soupeř toho využil. Nám se to teď skoro také podařilo. Zareagovat jsme dokázali teprve ve čtvrtém setu.

Čím si vysvětlujete takový zlom?

Domácí se po prvním setu mohli jen zlepšovat. Nečekal jsem lehké utkání a věděl jsem, že to bude ještě tuhý boj. O přestávce jsme se na to upozorňovali, nicméně stejně jsme nástup soupeře nezachytili.

Jak to?

Pražanům začal jít výborně servis, parádně se do něj trefovali, čímž nás donutili k chybám na přihrávce a už se nám tolik nedařilo útočit. Domácí hráli opravdu dobře, dostali se do laufu, ve svojí hale si dovolili hodně riskovat a ve druhém a třetím setu jim to vycházelo.

Zato váš servis šel hodně dolů, že?

Přestalo se nám na podání dařit. Ono se jinak podává, když vedete 10:1 a víte, že můžete zkazit, a jiné to zase je, když dotahujete a potřebujete bodovat. Třeba mně osobně vůbec nevyhovovala jedna strana hřiště, kde bylo nepříjemné osvětlení a musel jsem podávat víc ze středu. Na to se však nechci vymlouvat, podmínky jsme měli stejné. Na druhou stranu ve čtvrté sadě a v tie-breaku jsme si podáním znovu pomohli.

Vaše chvíle přišla v koncovce čtvrtého setu, kdy jste byl doslova k neudržení. Kde se to ve vás vzalo?

Zápas se hodně táhl, hlavně ve čtvrtém setu. Šlo se bod za bodem, nikdo se výrazněji neurval a fyzické síly na obou stranách ubývaly. Hlavně u soupeře jsem viděl, že už toho mají někteří hráči dost a do páté sady se jim moc nechtělo. Blížila se koncovka a já jsem cítil, že když vyrovnáme, výsledek otočíme. Dal jsem do toho všechno a vyšlo to. Ale nejenom já. Zabojoval celý mančaft.

A tie-break?

Ten už byl jenom o bojovnosti. O naší bojovnosti.

Jaké tedy plyne ze zápasu poučení?

Že bojovat se musí až do konce. Máte to jako v životě. Dokud jde všechno hladce, jste v pohodě. Jakmile se ale vyskytnou nějaké překážky a potíže, je potřeba zabojovat. Takový byl i tento zápas. První set nám vyšel nad očekávání dobře. Vše šlo hladce, což bývá zrádné. Jakmile ale soupeř naskočil a přestal nám pomáhat svými chybami, měli jsme problémy. Naštěstí jsme ještě stihli zareagovat.

Hrálo se hodně pozdě, jak vám to vyhovovalo?

V televizi už jsme hráli poněkolikáté a většina televizních přenosů bývá až večer. Tím, jak se to celé natahovalo až do půl jedenácté, se však celý zápas hodně protáhl. Ani si nevybavuji, jestli jsme vůbec někdy končili tak pozdě. Z tohoto pohledu šlo o hodně atypický zápas.

Do konce roku zbývá ještě poslední utkání, ve čtvrtek proti Starému Městu. Berete jen vítězství?

Rádi bychom potvrdili vítězství z Prahy tříbodovým ziskem ve vlastní hale. Tím bychom se udrželi na prvním místě a po krátké přestávce by se nám zase o něco lépe trénovalo před druhou půlkou sezony. Vše by bylo veselejší. Věřím, že to zvládneme a tento rok zakončíme vítězstvím.