Odvětví, v kterém podnikáte, v posledních měsících poznamenaly změny. Ze všech stran zněly nářky firem vykupujících odpad, že novinka znemožňující vyplatit člověka za přinesený sběr přímo na ruku je pro ně likvidační. Od vás, jako nejsilnějšího hráče v regionu, takové stížnosti slyšet nebylo. Jak to?

To bude asi tím, že se na věci připravujeme dopředu. Vnímáme změny jako příležitost dělat věci lépe. Za sebe musím říci, že tuto novinku vítám. Zbavit se v byznysové části naší živnosti hotových peněz je totiž i pro nás bezpečnější než pracovat s hotovostí. Všude, kde jsou hotové peníze, se vždy otvírá prostor k neférovým hrám.

To mne překvapujete, čekal jsem vše, jenom ne pochvaly pro stát…

Já jej také nechválím. V naší zemi totiž vždycky někdo zavelí, že v tom a v tom se udělá pořádek. Ale pak se to nedotáhne. Tato změna také není dotažena, poněvadž my jsme se hotových peněz nezbavili úplně. Některé komodity totiž lze vyplácet hotově i nadále.

Já myslel, že od vás už si prostě peníze v hotovosti nikdy neodnesu. Co mi tedy zaplatíte na ruku?

Když k nám přinesete třeba akumulátor z auta, papír nebo textil, tak vám jej zaplatíme na ruku. Právě akumulátor a některé další věci totiž nejsou v těch vyjmenovaných druzích zboží, za které nelze platit hotově.

Tím naznačujete, že novinka toho zase tolik nezměnila?

Ale to zase ano. Férově musím říci, že 1. března, kdy změna začala platit, tady nebyl vůbec nikdo. Do našeho centra ve Starém Městě do té doby přinášelo sběr průměrně 85 lidí denně. První den platnosti vyhlášky přišli jen dva. Dnes jsme však na 80 % původní návštěvnosti.

Čím to je?

Naší výhodou je, že k nám můžete přinést vše, co už nepotřebujete. Když čistíte zahrádku, vyklízíte sklep či renovujete chatu. Kolegové, kteří se však zabývají pouze kovošrotem, jsou na 50 % dřívější návštěvnosti.

Pomohl vám tedy široký záběr vaší společnosti. Co všechno děláte?

Při zakládání naší firmy jsme si řekli, že k nám jednou budete moci přinést vše, co už nepotřebujete. K tomu volně spějeme. Máme sběrný dvůr, děláme plasty, textilie a mnohé další věci. Pro nás je zásadní, aby si lidé uvědomili, že jsme místo, které se férovým způsobem dokáže vypořádat se vším, co už k vašemu životu není třeba.

Co je tedy jinak pro člověka, který sem přiveze sběr?

Jen ke všem těm údajům, které nám už dříve zákony nařizovaly evidovat, přidáváme číslo účtu. Na ten pak poukážeme částku, kterou jste dříve dostával na ruku. Peníze posíláme lidem na konta prakticky každý druhý den, takže je mají velmi brzy.

Takže v praxi se toho opravdu moc nezměnilo. Ale asi to dost stálo, ne?

To jistě. Když spočítám softwarové změny, zaškolení personálu a vše kolem, tak nás to přišlo na čtvrt milionu korun. Já si dovedu představit, že bychom ty peníze využili lépe.

Jistě sledujete, jak se řeší stejný problém i za hranicemi…

Náš stát je opravdu unikátní. My jsme vždy papežštější než papež. Když Evropská unie chce pět údajů, my požadujeme sedm. Třeba se někdy budou hodit… Jako podnikatel bych ale měl věnovat 80 % své energie tomu, abych našel příležitosti, vytvářel nová pracovní místa. Já dnes utopím 60 % energie v nejrůznějších procesních věcech. Líbí se mi, jak to funguje na Islandě. Stát za vás zajistí veškerou administrativu spojenou s výběrem daní. Jinými slovy: poplatníkům je pomoženo a maximálně ulehčeno papírování.

Všiml jsem si, že se cíleně vyhýbáte slovu odpady…

Já všechny ty věci úmyslně nenazývám odpady. To, že věc nepotřebujete, neznamená, že musí skončit na skládce. Vždyť spousta těch věcí je úžasná, má svůj vlastní příběh a neopakovatelnou historii. U nás se snažíme vše vidět jinýma očima.

Vy ale nejen vykupujete nepotřebné věci, ale také mnoho věcí vyrábíte. Dočetl jsem se, že děláte pěnové sklo. Co to je?

Je to materiál, který se používá ve stavebnictví na izolaci například základové desky tak, aby neunikalo teplo skrz spodní část stavby. Je to lehký materiál. Vyrábí se z odpadových střepů, které se rozemelou na moučku velikosti menší, než je hladká mouka. Vše se spojí s různými ingrediencemi, které ale neřeknu, protože jsou tajné. Pak se vytvoří těsto a upeče se. Vypadá to jako pemza či vyvřelina ze sopek. Na rozdíl od polystyrenu se časem nedeformuje, je také lehčí než voda a je plně recyklovatelné.

Také zpracováváte pneumatiky. Co se z nich dá vyrobit?

Ze starých pneumatik se vyrábí granulát, z kterého další firmy našeho koncernu dělají třeba povrch hřiště, vybavení posiloven, podložky pod stroje a mnohé další výrobky.

Letos jste získali cenu Vstřícný zaměstnavatel. Co děláte pro své zaměstnance lépe než ostatní?

Já nevím, jestli to dělám lépe než ostatní… ale nutím je ke svobodě. Zní to divně, vím. Ale já se stále častěji setkávám s tím, že lidé vykonají jen přesně to, co jim řeknete, ale ani o písmenko více. Chybí propojenost s firmou. Lidé si jdou do práce jen pro ten, já tomu říkám, žold. Snažím se naše zaměstnance zapojovat do dění uvnitř společnosti. U nás sami lidé rozhodují, jakou cestou firma půjde.

Zvláštní způsob řízení společnosti…

Oni mne za to vlastně možná nenávidí. Já se totiž za ta léta v byznysu naučil pořád dokola se ptát. Má oblíbená otázka je „Proč"? Ptám se lidí: „Proč to tak děláte?" Chci, aby dělali na tom, co jim samotným dává smysl. Naučil jsem se také vyslechnout si lidi.

Prý máte také porady, na kterých svařujete zvířata pro vaši kovozoo…

Ano. To se koná v rovině ředitelů společností. Všichni se dobrovolně-povinně musí podílet na výrobě jednoho zvířete ročně. Nejčastěji pak na Den Země nové zvířátko přivítáme na světě. Tyto „porady" fungují tak, že se zavřeme do naší zvířecí porodnice, tam zvíře tvoříme a debatujeme přitom o všem možném.

Vy máte i zvířecí porodnici?

No, spíše je to lazaret. Většinu času se tam opravuje vše, co návštěvníci na zvířátkách odtrhli či poškodili. Zvyšující se počet lidí v naší kovozoo jim totiž, i když jsou z kovu, řádně dává do těla. Zvířata sice vypadají extrémně pevně, ale úrazů je dost a dost. V porodnici se ale samozřejmě také vyrábějí nová zvířátka. Třeba nyní děláme kopie asi šesti zvířat. Pracujeme na takzvané KOVOZOO tour. Zvířata ukazujeme na mnoha místech, jako jsou třeba obchodní řetězce či výstavy.

Víte, kolik lidí už kovozoo vidělo?

Počítáme všechny lidi, kteří k nám do firmy vstoupí. Minulý rok jich bylo 42 tisíc. K dnešnímu dni jsme už na 25 tisících. Letos ale předpokládáme, že k nám přijde 60 tisíc návštěvníků.

Vy ta zvířata pořád zvětšujete. Začali jste u tučňáků, teď máte slona. Kam až to chcete dohnat?

Plánujeme velrybu. Sice tu nemáme vodu, ale už tři roky mám odloženou takovou senzační nádrž. Ale věřte tomu, že zvířat, která ještě nemáme vyrobená, jsou mraky. Nyní je u nás 188 kusů zvěře, máme tady třeba i drobné motýly a ptáky velikosti vrabce. Abyste je viděl, je třeba se pečlivě dívat. Naše cílovka je kolem 456 kusů, tolik má totiž nejmenší opravdová zoo v naší zemi.

Když jsme spolu mluvili naposledy, tak jste uvažoval, co uděláte s vilou Mayů, někdejším domovem zakladatelů staroměstského cukrovaru. Už je jasno?

Za ten rok jsme pozemky včetně těch starých budov koupili. Bohužel, musím říct, že stavby se nepodaří zachránit. Jsou v tak dezolátním stavu, že to prostě není možné. Byť to udělám s velkým sebezapřením, tak je nechám zlikvidovat. Bude to taková tečka za staroměstským cukrovarem.

Areál vaší firmy zdobí skutečně netradiční věci, jako jsou maják nebo letadlo. Ještě přivezete něco?

Nově máme tramvaj. Říkali jsme si, že by bylo fajn, aby Staré Město mělo vlastní tramvaj. Je to stroj, který v Praze jezdil v rámci dopravního podniku. Má svou historii a své kouzlo. Ona by za normálních okolností skončila v kovošrotu, poněvadž už je technicky zastaralá, a to by přece byla věčná škoda! Pro zajímavost, je také červenobílá, jako naše letadlo a náš maják.