CD s pohádkami pro dospělé jsme natočili zejména proto, že mnozí dospělí ztratili kontakt sami se sebou, se svým nitrem, se svými předky… Mohou si o tom číst a debatovat, ale prostřednictvím poslechu to mohou přímo změnit. A o to nám šlo. Abychom se proměnili.

Příběhy nám tedy pomohou uvědomit si, kde děláme chybu?
Možná to mohu přirovnat ke kouření cigaret. Často víme, že nám tento zlozvyk škodí. Víme, jak cigarety působí, celé to chápeme, ale nedokážeme cigaretu zahodit a už si nezapálit. To, co víme, nám prostě nestačí. Rozum je na to krátký. Je potřeba udělat něco víc. A tím může být i terapie pomocí pohádek. Samozřejmě že když máme opravdu vážný problém, je potřeba sebeléčení věnovat více úsilí, ale v každém případě se výsledky dostaví. U někoho rychle, u někoho později, ale dostaví se.

Videosouhrn Deníku – úterý 20. února 2018
Jedna rolba vládne všem a po krk ve vodě v minus pěti: prohlédněte si videa dne

Jak se dá změnit přístup k životu poslechem knihy?
Když se učíte cizí jazyk, potřebujete ho slyšet, potřebujete si v tom jazyce zpívat, potřebujete se setkat s onou cizí krajinou a zemí. Nestačí, když si budete doma u stolu číst slovíčka. Podobné je to i se sebeléčením. Je potřeba to prožívat a zažívat. Pouhá slova nestačí. Zásadní je prožitek. A do něj se můžete nechat vtáhnout pohádkovým kouzlem.

Proč zrovna pohádky? Hodí se to pro moderní dospěláky?
Asi všichni cítíme, že jsou tradiční pohádky plné potravy, kterou naše duše potřebuje. Mnohdy jimi ale opovrhujeme a zavrhujeme je, což je opravdu škoda. Pohádky skrývají symboly, které umí mluvit s naším podvědomím a tak nás učí žít bez mindráků a komplexů. Nesou nám poselství o bytí, o fungování vesmíru i země. Říkává se, že v pohádkách je ukrytá pravda. Bohužel se to ale netýká většiny moderních pohádek. Skutečnou hloubku mívají jen ony staré, otřepané příběhy… Ale i mezi současnou tvorbou se dají najít výtečné, psychologicky perfektně zpracované kusy.

Máte pohádky ráda odjakživa?
Osobně mne pohádky nikdy nijak zvlášť nezajímaly. Dokonce mne ani příliš nebavilo číst je mým dětem. Obzvlášť když si z nich pamatovaly úplně nepodstatné informace. (úsměv) Až nyní nacházím v pohádkách moudrost. A vůbec se nezdráhám číst tříletému synovi o příšerně zlobivém krtku, který nikomu nepůjčil lopatičku a všechny jahody snědl sám! Vždycky se raduje, že i ten roztomilý krteček může být někdy sobecký a lakotný. Je to pro něj zjevná úleva.

Můžeme pro sebe najít v těch známých postavičkách vzor?
Často se lidí ptám, která pohádková postava se jim nejvíce líbí nebo kterou postavou by chtěli být. Když bylo mé dceři pět let, chtěla být drakem. Udivovalo mě, proč nechce být princeznou. Často si na ni hrála. Pak jsem se poradila s psycholožkou, která říkala, že dcera chce být drakem, protože on je středem pohádkového příběhu. Okolo něj se vše točí. On je tou nejdůležitější postavou. Paradoxně dceři vůbec nevadilo, že bude na konci pohádky zabit.

Jak funguje léčebný proces?
V některých terapiích se pracuje s pohádkovými postavami jako s emocemi, které má symbolizovat princ nebo hrdina. Ten musí podstoupit různé zkoušky a obstát. Ukazuje to i na moudrost, že naše emoce mohou být nevyzrálé, nezkušené, protože nepodstoupily žádný boj. Nezocelily se. Někdy jsou lidé nešťastní, protože toho prožili příliš málo. A jindy protože toho prožili příliš mnoho – a nestihli to tak rychle zpracovat. Zastavit se a nechat věci dozrát je cosi, na co nemáme čas…

Takže příběhy nám pomohou relaxovat?
Pohádky se čtou před spaním, jako by ještě více měly vstoupit do podvědomí, jako by noc byla magickou léčitelkou, která prostřednictvím snů léčí trhliny a bolesti. Pohádka dětem umožňuje vyrovnat se s vlastními problémy. Když vidí, že podobné potíže mají i postavy z příběhů a vnímají, jak je řeší, samy pak umí najít cestu.

Sonja Baťová. Ilustrační foto.
Zemřela Sonja Baťová. "Byla to výjimečná žena"

A co my dospělí? Funguje to na nás podobně?
Příběh o Červené karkulce je jedním z nejznámějších na světě. Není dobré dětem říkat, co postavy symbolizují a co pohádka vyjadřuje. Ale pro nás dospěláky, si pro ilustraci můžeme jednu pohádku trošku rozebrat.

Červenou karkulku jsem nikdy neměla ráda. Až se bojím, jak mi to vysvětlíte…
Červená karkulka symbolizuje podle psychologů dospívající dívku. Červená barva poukazuje i na sexualitu, na kterou je ale dívka ještě příliš malá. Když pak potká vlka, neví, jaké je to zlé zvíře, nebojí se. Soustředí se na to, že nesmí sejít z cesty a rozbít láhev vína, což může znamenat i prolomení panenství. Vlk symbolizuje mužskou sílu. Vlk jí doporučí natrhat květiny a ona ho kupodivu poslechne, tedy sejde z cesty. Takto již začíná směřovat na svou cestu, pryč od matky a jejích pout. Vlk sní babičku a čeká na dívku. Je neukojený. Chce víc. Sní Červenou karkulku a tím skončí její dětství. Tma ve vlkově břichu symbolizuje neschopnost porozumět emocím. Pak přichází druhá podoba mužství – pomáhající ochránce. Karkulku nejprve okouzlil divoký, zlý vlk, ale není ještě na jeho sexualitu dostatečně zralá. Vlk přitom nesnědl dívku hned, ale přelstil ji. To je zásadní.

V čem je to ponaučení?
Dále bychom mohli rozvádět i to, proč poslala matka dívku samotnou přes les za babičkou a že myslivec je tím pravým chlapíkem, ale to by bylo dlouhé vyprávění… Pro naši duši to navíc není vůbec důležité. Důležitější je vnímat pohádky jako obrazy, příliš o nich nepřemýšlet, nechat je působit a dovolit si odpustit sám sobě. Mnohdy se totiž stydíme za věci, které jsou přirozené.

A s tím nám vaše pohádky pomohou?
Ano, proto jsme natočili s profesionálními herci a hudebníky tři pohádky, prostřednictvím kterých se mohou posluchači léčit. Stejně jako v pohádce můžeme i my změnit své chování, jít do boje a vyhrát. Šťastné konce nejsou jen v pohádkách. Co všechno na cédéčku najdeme? Natočili jsme na CD několik pohádek, které mají pomoct posluchačům najít k sobě cestu a díky tomu se zbavit nadváhy, naučit se vydělávat více peněz, najít vhodného partnera a celkově se ozdravit. CD namluvili herci a moderátoři a příběhy dotváří hudba i krátké písničky. Jde o léčivé příběhy doplněné o relaxace a drobná doporučení, jak dosáhnout svých cílů a žít své sny. V pohádkách jsou zakomponovány důležité obrazy, které působí na naše nitro. Tak se zbavujeme komplexů a získáváme sebevědomí. Nejde o nic složitého. Není třeba v tom hledat nějaké komplikace. Prostě stačí uvolnit se a najít si sám na sebe trochu času. Být spokojený se dá naučit.

Máte s tím svou zkušenost?
Ano, osobně jsem se k tomuto typu terapie dostala oklikou. Měla jsem hrozné problémy: první manžel byl feťák, druhý nás kvůli podnikání dostal do exekuce a dluhů za více než milion korun, načež nás opustil a nyní žije s jiným mužem… Měla jsem dvě děti a hrozné deprese. Skutečné peklo. A mohla jsem si za to sama – nikdo mě nenutil vdávat se! Komu chcete vyčítat, že jste se zamilovala do nepravého? Byla to moje volba. Můžeme to vyčítat rodičům, že nás špatně vychovali, ale to není cesta kupředu. Takže jsem se zkoušela z životního průšvihu nějak dostat a fakt jsem vyzkoušela snad všechno, co se dalo. Rozhodně se život se mnou nijak nemazlil. A pak jsem se seznámila s metodou „sebeléčení“ a přes ni se dopracovala až k vlastnímu systému „Léčivých pohádek“. A nejen sama na sobě vidím, že to funguje.

NATAŠA BUDAČOVÁ