„V době, kdy jsem musela vyplnit přihlášku na školu, mě prostě napadla kadeřnice. Mohu tedy říct, že od doby, kdy nás naučili držet nůžky v ruce, jsem se této profesi nepřestala věnovat,“ podotkla pětadvacetiletá kadeřnice. První kroky na začátku své profese absolvovala v zahraničí.

„Do Londýna jsem odjela hned po skončení studií a myslím, že taková zkušenost byla školou k nezaplacení. V Anglii jsem se nejen zdokonalila v jejich jazyce, ale i v mé profesi,“ vzpomíná Tereza Korálová. Ve své kunovické provozovně pracuje sama. Jak tvrdí, prozatím žádné zaměstnance nepotřebovala.

„Brzy se to ale změní. Své kadeřnictví totiž stěhuji do sousedního Uherského Hradiště, kde se připojím k menšímu kolektivu stejného zaměření,“ plánuje kadeřnice.

A co je podle ní na její profesi nejtěžší? „Není snadné vyhovět každému. Troufám si ale říct, že se dokážu poprat se vším. Účesy jsou různé a různé jsou i názory lidí na to, k čemu se odvážit a k čemu ne. Ráda experimentuji na mladých lidech, a tak z mé provozovny někdy kluci odcházejí s číry, některé zákaznice si zase nechají půlku hlavy ostříhat na ježka a druhou půli zdobí dlouhé vlasy. Obecně se dá ale říct, že se lidé bojí většího experimentování a spíše čekají, s čím se objeví naše takzvané celebrity,“ vysvětluje

Tereza Korálová, která na otázku, zda musela některého ze zákazníků kvůli náročným požadavkům odmítnout, odpovídá záporně. „Zákazníky nemůžu odmítat ani v případě jejich náročných či netradičních představ o účesu. Vždy se snažím s nimi domluvit, případně najít kompromis. Pochopitelně stříhám i členy mé rodiny, kteří mi fandí a jsou mi oporou,“ dodala kadeřnice.