Než Vladan Hubík před devíti lety zakotvil jako živnostník v pohostinství, živil se v bezpečnostní agentuře. Chránil jednu z velkých bank. „Když se v bankovní ochrance začaly dělat výrazné personální změny, musel jsem řešit, co se mnou bude dál. Elektrikařina nebyla to, co jsem chtěl opravdu dělat, a tak jsem si otevřel bar v Uherském Hradišti na náměstí Republiky. Ten provozuji dodnes,“ zavzpomínal Hubík na své podnikatelské začátky v oboru.

Přesvědčil se také o tvrzení, že obstát v pohostinství není legrace. Svědčí o tom i skutečnost, že postupně zkoušel štěstí při pronájmu hned několika dalších hospůdek a restaurací v Uherském Hradišti a jeho blízkém okolí. Nakonec však zůstal věrný svému prvnímu baru. Z mnoha stálých hostů podniku se za dlouhých devět let provozování živnosti stali jeho blízcí přátelé.

„Točit pivo, nalít panáka nebo prodat cigarety je strašně snadné. Nejtěžší na této profesi je však naučit se komunikovat s lidmi. Každý má své problémy, starosti, a tak si za barem občas připadám jako zpovědník. Jeden host má problémy s manželkou, druhý s dětmi a třetí zase v práci. Barman je pro ně takovou dutou vrbou,“ vysvětluje hospodský tajemství svého podnikání. Cesta k tomu, aby se hospodský uživil, je podle Hubíka právě v komunikaci s hosty.

„Hrozně moc dělá osobní vztah. Když přidáte k přinesení piva ještě pár přátelských slov, lidé se začnou rádi vracet,“ dodává s tím, že náročná živnost by se nedala zvládat bez pomoci a podpory přítelkyně a rodiny.