Naposledy si na své konto připsala vítězství v jednom z prvních závodů začínající závodní sezóny - TFA Zimní železný hasič ve Velkých Karlovicích.

Jak jdou vůbec hasičské silové disciplíny dohromady s „jemnou“ péčí o hosty čtyřhvězdičkového hotelu? Co všechno soutěže obnáší? A co ji vlastně táhne k tomuto převážně mužskému sportu?

„Baví mě výzvy, ráda si sáhnu na dno a toho si při železném hasiči opravdu užijete dosyta,“ popisuje 34letá štíhlá černovláska, do které by od pohledu málokdo tipoval, že zvládá silácké výkony, které dávají zabrat i mužům.

Prozraďte nám, jak dlouho se vlastně věnujete dobrovolným hasičům? Chodila jste „do hasiče“ už od dětství?

Právěže vůbec ne. Začala jsem před pěti lety. Předtím nějak nebyl čas, měla jsme jiné starosti, tyto věci mě nezajímaly. Ve Velkých Karlovicích je několik sborů dobrovolných hasičů, svůj vlastní sbor má každé zdejší údolí. Můj strýc je velitelem sboru v údolí Tísňavy. Potřeboval tam pomoct s organizací, tak jsem se k hasičům dostala. Díky mému bratranci se ve sboru podařilo rozjet i práci s dětmi, pořádáme pro ně různé akce..

Wellness Horal. Masáže hammam.
Ředitel Wellness Horal Pařízek: termální bazény a saunové rituály jsou hit

K náročným soutěžím železných hasičů jste se pak dostala jak?

Právě bratranec mě před třemi lety vzal na první soutěž na Slovensku, že mám fyzičku a ať to zkusím. Hned mě to chytlo.

Letos už máte za sebou dvě soutěže s jedním prvním a jedním třetím místem. Loni jich byly dvě desítky a vy jste na nich také pravidelně obsazovala stupně vítězů. Co všechno vlastně soutěž železných hasičů obnáší?

Vždy jde o trasu s různými stanovišti, na kterých jsou zastoupeny disciplíny z hasičského zásahu – třeba tahání figuríny, běh v plné výstroji, vždy i s dýchacím přístrojem jako zátěží, překonávání překážek, kladivo…. Ženy mívají disciplíny většinou trochu lehčí. Třeba muži musí udělat 30 úderů kladivem o váze 9 až 10 kilo, ženy mívají tuto zátěž poloviční. Nebo místo dvoumetrové bariéry překonáváme 1,5 metru. I tak si při tom ale sáhnete na dno sil.

Co z toho je nejtěžší?

Hodně náročné je tahání figuríny, která váží osmdesát kilogramů. Zrovna toto je ale disciplína, kterou opravdu stojí za to mít natrénovanou, můžete to využít i v běžném životě. Nikdy nevíte, kdy budete potřebovat někomu pomoct, nejen při požáru, ale třeba i při autonehodě či jiné situaci. Spousta lidí neví, jak by měli takového člověka chytit a jak s ním manipulovat.

Kolik žen se vlastně do železného hasiče obvykle zapojuje?

Není nás moc, pokaždé kolem deseti patnácti. Například na poslední soutěži ve Velkých Karlovicích nás bylo jedenáct. Já jsem mezi nimi pravidelně nejstarší. Srovnávat se s dvacetiletými, to mě baví. Je to výzva.

K Vánocům mě čekalo překvapení od mého přítele, který mi nechal v Plzni u firmy Vochoc, která se specializuje na výrobu profi hasičských zásahových obleků, ušít zásahový speciál na míru. To je pro mě velké povzbuzení do dalších soutěží.

Co obnáší příprava na také soutěže? Dělala jste nějaké sporty, z kterých dnes čerpáte?

Kdysi atletiku, ale nijak intenzívně. Soutěže jsou hlavně o tom, vystačit při fyzické námaze s dechem. Soutěžní akce trvá podle náročnosti trasy od 3,5 do 10 minut, udýchat to je opravdu těžké. V rámci přípravy tedy hlavně chodím běhat. Moje práce v hotelu je časově náročná, často přijdu domů až v 10 hodin večer a – i když vím, že to není ideální – si jdu i takto pozdě zaběhat. Jinak je skvělou přípravou švihadlo, posílíte svaly celého těla. Hodně mi ale dávají i „obyčejné“ domácí práce. Mám zemědělskou usedlost, starám se o zvířata, nosím jim vodu, stahuji dřevo z lesa, suším a shrabuji seno, štípu dříví… to vám fyzičku buduje úplně přirozeně.

Prozradíte třeba, kolik uděláte kliků v kuse?

Patnáct dvacet… Samozřejmě se nesmí zapomínat ani na relaxaci, která je taky důležitá. Chodím si zaplavat, odpočinout do wellness, do sauny… Mám velké štěstí, že jednou ze zaměstnaneckých výhod máme možnost využívat naše relaxační centrum Wellness Horal, které je na toto skvělé.

Co je vaší metou? Co vlastně je možné v těchto soutěžích dosáhnout? Nějaká mistrovství republiky, světa?

Tyto vyšší soutěže bohužel fungují pouze u mužských kategorií. Ale věřím, že se začne alespoň na republikové úrovni soutěžit i u žen.

Ještě nám prozraďte, jak jdou hasičské zkušenosti dohromady s vaší prací servírky? Těžíte z nich?

Upřímně řečeno, v tomto směru moc se to nepotkává. Jen občas, když je potřeba vzít něco těžkého a žádný chlap není nablízku, tak je jasné, že to zvládnu. Myslím ale, že jsem díky soutěžím začala být psychicky odolnější, zvládám různé věci daleko líp. Baví mě po soutěži ten pocit, že jsem do toho šla a bojovala až do konce. Časově je to pro mě těžké, ale baví mě to a nechce se mi přestat.