Kdo je Radomil Bábek
* Narodil se v roce 1961 v Karviné, dětství prožil v Ostravě. V Praze žije s pauzami od roku 1976.
* Po studiu Pedagogické fakulty učil necelých deset let na základní a střední škole. Od roku 1992 podniká v oblasti poradenství.
* Vlastní a spoluřídí několik poradenských firem s celkem desítkami zaměstnanců.
* V únoru 2017 založil Podnikatelské odbory, jejichž činnost dotuje.
* Je ženatý a má tři děti.

Vládní opatření proti šíření koronaviru jsou podle vás už od jara chaotická. Můžete uvést příklad?
Samotné „vypnutí“ ekonomiky pouze v malém podnikání je největší zoufalství, které udělá jen vláda, která si neví rady a neví kudy kam. Mohl bych uvádět další příklady. Včetně toho, jak umírají staří lidé v domovech důchodců, jak se tam šíří nákaza, jak jsou některé nemocnice přeplněné a jiné nikoliv. Vláda situaci absolutně nezvládá.

Udělalo vám radost alespoň uvolnění podnikání před čtyřmi dny?
Vím, že bych měl říct, že udělalo. Ale neudělalo. Vláda říká, že nám otevřela provozovny. Vláda ale nic neotevřela. Otevírat musí lidé, kteří mají ty provozovny. Především se ekonomika neměla vůbec vypínat. Vláda se měla chovat konzistentně a rozumně, řídit krizi sofistikovaně. A ne jít na komára s kanónem.

Které sektory či oblasti podnikání jsou na tom dnes v Praze kvůli koronavirové krizi nejhůře?
Nevíme, jak se bude situace vyvíjet do budoucna, ale teď jsou samozřejmě v katastrofální situaci hotely, restaurace, kavárny, malí prodejci obuvi, kadeřnictví, kosmetické salóny… Zkrátka všichni, kdo museli mít zavřeno. Takoví průvodci v turistickém ruchu už devět měsíců „nemají do čeho píchnout“. Ženy si během obou „lockdownů“ nemohly koupit spodní prádlo v oblíbeném obchůdku, musely pro něj vyrazit do supermarketu. To je přeci absurdní.

Měl jste před čtvrtečním uvolněním signály, že některé provozovny už nebudou moct otevřít?
Signály máme. Na otázku, kolik živností a firem skutečně zkrachuje, ale nedokážu odpovědět. Podnikání bylo ve stavu jakési hibernace. Teprve až padnou veškerá omezení tak zjistíme, kdo otevřel a kdo už to nezvládl.

Máte představu, jak velký díl z celkového ekonomického výkonu metropole představují živnostníci nebo skutečně malé firmy, tvořené maximálně jednotkami lidí? Liší se v tomto směru Praha od jiných regionů?
V Praze je oproti jiným krajům nepochybně větší podíl služeb. Na druhou stranu jsou zde hotelové a „gastro“ služby často vlastněné velkými nadnárodními společnostmi nebo třeba řetězci, které patří velkým pivovarům. Toto také pochopitelně mění povahu podnikání v Praze ve srovnání s jinými regiony. Spočítané to ale nemáme. Myslím si, že by to takové Ministerstvo průmyslu a obchodu dokonce spočítané mít mělo. Nevím ale, jestli jejich zájem o podnikání sahá až tak daleko.

Jak silný je podle vás v Praze sektor malého podnikání, které není navázané na turismus a nemusí tak řešit globální útlum v této „branži“?
Město s milionem a čtvrt obyvatel má extrémní koncentraci služeb typu kadeřnictví, kosmetika, masážní salóny, nehtová studia a podobně. V této oblasti zatím není tolik velkých či nadnárodních provozovatelů. Pražská kadeřnictví v drtivé většině vlastní drobní podnikatelé respektive podnikatelky, které zaměstnávají několik lidí a mají většinou jednu nebo dvě provozovny. Domnívám se, že tady hrozí velké nebezpečí, že i zde převládnou nad malými podniky a živnostníky kapitálově silné firmy a my zákazníci se staneme tak trochu jejich rukojmími. To už se děje u květin, potravin, pekařství atd. Malé obchůdky mohou teď mít velké potíže, které je vyčerpají jak finančně, tak psychicky. Na jejich místo rádi přijdou kapitálově silní, kteří budou jednotlivé provozovny skupovat a vytvářet řetězce. Ty ochuzují diverzitu služeb a tvorba cen se při jejich převaze jednoznačně dostává do rukou poskytovatelů s menším či větším monopolem. Pro zákazníky se tím ztrácí i určitá jedinečnost a barevnost, kterou máme samozřejmě rádi.

V souvislosti s dlouhodobější krizí v turistických službách se teď hodně skloňuje pojem restrukturalizace pražské ekonomiky. Co je pro ni třeba udělat a kam by měla mířit?
Jednoznačně Praze pomůže, když stát sníží DPH. Především ohroženým oborům jako je gastro či hotelnictví. Když se sníží cena práce, tak to celkově také pomůže pražskému podnikání, protože lidem zůstane více peněz. Stát i kraje včetně Prahy by také měly snížit výdaje na vlastní správu. Mám na mysli nadměrné počty úředníků nebo různé rozpočtové organizace, které de facto suplují funkce ústředních orgánů. Praha by se měla zaměřit na to, aby se zde lidem žilo dobře. Aby fungovala ekonomika a městská doprava. Tu považuji za zásadní prvek pro komfort Pražanů. Neměla by se omezovat, intervaly by se neměly zkracovat. Město by se mělo snažit o to, aby lidé chtěli v Praze utrácet peníze. Mělo by je motivovat, aby tady zůstávali a trávili co nejvíce času. Pořádání různých městských akcí a slavností není drahé pro Prahu, ale lidé na nich utrácí hodně peněz.

Podnikatelské odbory prý mají seznam tří desítek „zbytečných“ státních úřadů. Předpokládám, že většina z nich sídlí v hlavním městě. Můžete jmenovat příklady?
Praha je jimi skutečně „zasekaná“. Výzkumný ústav práce a sociálních věcí zřizuje Ministerstvo práce a sociálních věcí. Má několik desítek zaměstnanců, o kterých nikdo neví, co dělají. Pokud z nich něco vypadne, pak je to nějaká analýza práce či nezaměstnaných. Úplně nesmyslné věci. K tomu je třeba dodat, že jen Úřad práce má asi dvanáct tisíc zaměstnanců. Úplně neuvěřitelné reziduum socialismu je Výzkumný ústav zemědělské techniky. Tu jednoznačně vyrábí privátní firmy, které si dělají svůj výzkum. Takovýto výzkumný ústav je proto v dnešní situaci výsměch. Zmíním ještě Akademii investování, což je jakási instituce, která má snad učit města a obce či regiony, jak investovat. V této oblasti pochopitelně opět působí firmy, které to umějí lépe než úředníci. Tahle akademie mimochodem sídlí na Malé straně nedaleko Ministerstva financí.

Na manifestaci jste zmínil, že na podporu Covid nájemné dosáhl jen zlomek podnikatelů. Proč?
Podmínky byly natolik náročné a žádost natolik komplikovaná, že uspěla jen necelá desetina subjektů z ministrem Havlíčkem slibovaného počtu dvě stě tisíc. Možná nejpodstatnější je to, že celý program byl šitý na míru velkým firmám, které mají právníky, kteří se postarají o splnění všech podmínek. Mají účetní a daňové poradce, kteří žádost napíší. Jednotlivý živnostník toto většinou nedokáže.