„Na jih Moravy mě přivedla povodeň v sedmadevadesátém roce,“ vzpomíná na svou cestu do slováckého regionu rančer.

Bývalý stavbař a majitel úspěšné stavební firmy v roce 1994 předal prosperující podnik synovi. Ve Štramberku začal organizovat jezdecké tábory a v Novém Jičíně si založil také Ranch Nevada.

Prvního koně si Nevřiva pořídil ještě za socialismu. Manželce svého čtyřnohého kamaráda tehdy prý raději několik týdnů tajil.

Vztah ke koním u něj však nepochází jen z dobrodružných knih. Zdědil jej po předcích. „Pocházím ze zemědělské rodiny. Otec byl sedlák, který jako jeden z posledních vstoupil do družstva, kde pak dělal agronoma,“ vypráví Nevřiva.

Dnes se na ranči u Dlouhé řeky stará o jedenapadesát koní, z nichž jedenáct si tam nechávají na ustájení jejich majitelé. Na dohled od hradu Buchlova však především děti najdou také osla, lamu či kamerunskou ovci.

Vedle ustájení nabízí rančer lidem hlavně pohodu v krásném koutě Chřibů, vyjížďky, celoroční výuku jízdy, ale také tábory.

Kočár z Nevady zase vozí svatebčany, obchodníky při jednáních nebo návštěvníky nejrůznějších slavností a jarmarků.

U Dlouhé řeky rančer za pomoci dalších milovníků koní pořádá také řadu oblíbených akcí, jako například westernovou Hubertovu jízdu, čištění studánek nebo distanční závod.

Nevřiva prý ke koním odešel kvůli únavě z přemíry práce ve stavebnictví. Zvířatům se však dnes věnuje čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu.

„Koně musí člověk milovat, protože u nich stráví strašné množství času. Nejenom sobot a nedělí, ale i nocí. To když jsou třeba nemocní nebo rodí,“ doplňuje Nevřiva, kterému u postele stojí monitor, jehož prostřednictvím má zvířata nepřetržitě pod dohledem.

Vedle štěstí je však podle Nevřivy nejen v podnikání důležité mít dobrý vztah i k lidem.