Pojďme se společně podívat na to, jak se z neopracované oceli stane důležitá součástka. Závod, ve kterém se bez špuntů do uší téměř neobejdete, předvedl v chodu Zlínskému deníku obchodní ředitel Zbyněk Rozsypal.

Sklad a příprava materiálu

Kovárna VIVA zpracovává ke svému účelu šestimetrové ocelové tyče o různých průměrech. Nejmenší mají průměr 28 milimetrů, ty největší pak až 12 centimetrů. K dalšímu zpracování je potřeba tyče nejprve nařezat na požadované válce. To se dělá dvojím způsobem.

Tím dražším, ovšem přesnějším a méně produkujícím přebytky, je řezání. To se využívá u přípravy polotovaru, který musí být velmi přesný. Zbylé polotovary stříhají obrovské hydraulické nůžky. Ve Zlíně jsou dokonce jedny, které dokážou ustřihnout tyč o průměru 140 milimetrů a jsou jediné ve střední Evropě.

Lisování

Pro výrobu výkovků používá kovárna speciálně vyvíjených a vyráběných forem neboli takzvaných zápustek, které slouží jako šablona do těžkých lisů. Zápustky si kovárna vyrábí sama ve vlastní nástrojárně a každá pomůže vyrobit zhruba 3 tisíce kusů. Pak ztrácí tvar a je potřeba ji vyměnit či opracovat. Samotný polotovar míří k lisům rozžhavený indukčním ohřevem na 1200 stupňů Celsia. Lisování pak kvůli docílení naprosté přesnosti probíhá ve třech krocích.

Odstřižky z vylisovaného produktu putují zpět do hutí a materiál se recykluje a znovu využívá. Lisů jsou v kovárně dva druhy. Klikové a hydraulické. Mají sílu od tisíce až po dva a půl tisíce tun. Nejsilnější lis je přitom ukotven v základech v hloubce sedmi metrů. U některých lisů je provoz převážně manuální, u jiných poloautomatický a u jednoho dokonce plně automatický.

Úprava a export

Konečné mechanické vlastnosti získává ocel až po finálním tepelném zpracování. Kombinací ohřevu a prudkého ochlazování, tzv. zušlechtěním, je teprve plně využit potenciál mechanických vlastností materiálu. Ocel je pevná, pružná, odolná snášet vysoká zatížení.

Poté je na řadě otryskání. Při něm z oceli zmizí nečistoty a spálené vrstvy. U některých výrobků je potřeba se stoprocentní jistotou zjistit případné výrobní vady. Proto například u součástky pro brzdový systém vozů Mercedes probíhá takzvaný flux. Při něm se na zmagnetizovaný výkovek nanese vrstva kapaliny, která následně v temné komoře při detailním snímání odhalí, zda nevznikly nežádoucí praskliny.

Metoda je velmi přesná. Z kovárny VIVA pak míří k zákazníkům výkovky většinou v kovových bednách.

Rozhovor s obchodním ředitelem Zbyňkem Rozsypalem:

Na podnikání ve Zlíně si rozhodně nestěžujeme

Na podnikání ve Zlíně si rozhodně nestěžujeme. Za posledních pár let se výrazně zlepšila dopravní obslužnost.

Nejen to říká obchodní ředitel zlínské Kovárny VIVA Zbyněk Rozsypal.

Řídíte podnik, který slaví 20 let. Kam se za tu dobu posunul?

Nejvíce vypovídající hodnotou je výkon firmy. Začínalo se s třiceti zaměstnanci. To, co se tehdy před dvaceti lety vyprodukovalo za rok, kovárna teď zvládne zhruba za týden. Podařilo se vybudovat firmu, která má výborné zákaznické portfolio a není to žádná investice na dva tři roky.

A kam dále tedy poroste?

Máme hotový plán do roku 2016, takže můžeme nějak odhadovat, co bude třeba za pět let. Jsme limitováni parcelami a budovami v areálu, ale propočty říkají, že výkon můžeme zvýšit ještě o 25 procent. Ročně produkujeme maximálně 16 tisíc tun, nakonec by to mohlo být 20 až 22. Bude to ale samozřejmě záviset na dalších investicích do technologií a vybavení. Stejně tak na zvýšení efektivity práce, což je nikdy nekončící proces.

Ve svém portfoliu máte několik výrobků, které jsou originální a vyráběny přímo na zakázku pro světové značky. Jaká je v bojích o zákazníka konkurence?

Toto se dá rozdělit do dvou základních úrovní. My jsme zhruba do roku 2003 vyráběli jednodušší díly, u kterých zákazníka nakonec zajímá to, kde je koupí levněji. Poté, co jsme ovšem získali zakázku od firmy Linde, máme možnost se podílet na vývoji a vlastní konstrukci dílů. Toto už je naše výhoda. Konkurence je tedy veliká u výroby jednoduchých výrobků, ale status kovárny s možností vývoje nás posouvá ke špičce.

Působíte v Baťových budovách uprostřed krajského města. Jaké to je? Rádi byste vyráběli jinde, kdyby byla ta možnost?

Kdyby si to člověk mohl namalovat, tak by samozřejmě byl nejraději co nejblíže k zákazníkovi. Ale na podnikání ve Zlíně si rozhodně nestěžujeme, to ne. Za posledních pár let se výrazně zlepšila dopravní obslužnost. Transport do Německa je pro nás například mnohem jednodušší než třeba před pěti lety. Co se týká přímo areálu, není to pochopitelně logisticky snadné, ale Zlín je takto vlastně založený. Průmysl je v centru a zaměstnanci to nemají daleko.

Kovářství a kovárenství prochází jistě velkým vývojem. Kam se podle vás mohou obory posunout? Může živé kováře nahradit automatická linka?

To si nemyslím. Stupeň automatizace je vždy volen podle toho, jak velkou získá firma zakázku. Pokud je malá, je takový provoz zbytečný. Existuje hranice počtu kusů, od které se teprve vyplácí automatizaci zavádět. Vždy bude existovat obrovský trh, který ji potřebovat nebude. My se snažíme v tomto směru zakázky kombinovat.